Návrat muslimských uprchlíků domů? Je zde problém, upozorňuje profesor

Genocida pokračuje

Uvedený stav není podle odborníka překvapením. Připomíná, že jen před pár týdny Marzuki Darusman, předseda mise OSN pověřené vyšetřením situace v Barmě, označil situaci v zemi za "pokračující genocidu" proti Rohingům, muslimské menšině ve většinově buddhistické zemi.

V Barmě zůstává malá část Rohingů - více než 70 % jich po srpnu 2017 prchlo do sousedního Bangladéše -, kteří jsou ovšem nadále vystaveni svévolnému násilí státních orgánů i nevládních milic, deklaruje Ibrahim. Dodává, že se nezměnilo nic na právním a společenském prostředí, které barmské armádě umožnilo "čistící operaci" v Arakanském státu na severozápadně země.

"Barmská vláda popírá tvrzení, že se dopouští zločinů vůči národu Rohingů," pokračuje expert. Domnívá se, že pokračující humanitární katastrofa je pro ni nicméně špatnou zprávou, jelikož vláda Bangladéše čelí vnitřnímu tlaku vyvolaném přílivem uprchlíků a potýká se logistickými, sociálními a finančními aspekty této krize.

Za ideální východisko ze situace považuje profesor umožnění návratu Rohingů domů do Barmy, avšak problémem je, že tento domov již neexistuje. Sídla Rohingů byla totiž buď vypálena, nebo předána barmským buddhistům, vysvětluje Ibrahim. Konstatuje, že repatriační plán tak neznamená návrat rohingských běženců domů, ale jejich přesun z uprchlických táborů v Bangladéši do podobných zařízení v Barmě.  

To by přineslo katastrofu, jelikož mezinárodní humanitární organizace a pozorovatelé mají v zásadě neomezený přístup do táborů v Bangladéši, kde mohou poskytovat uprchlíkům pomoc, zatímco v Barmě mají většinou zakázáno působit, uvádí odborník. Varuje, že plán předpokládá přesun běženců z bídných, ale poměrně bezpečných podmínek do podobně bídného prostředí, kde budou navíc vydáni na milost těm, kteří na ně dříve útočili, a to mimo dohled mezinárodního společenství či kohokoliv, kdo by je chtěl či mohl bránit.  

Pachatelé musejí zaplatit

"Z dlouhodobého hlediska může být v principu reálné umožnit Rohingům návrat do Barmy. Ale než o tom můžeme byť jen uvažovat, Barma se musí změnit," píše Ibrahim. Konstatuje, že země musí revidovat zákon z roku 1982, který zbavil Rohingy státnosti a tato menšina musí získat stejný statut, práva a ochranu jako kdokoliv jiný v Barmě.

Osoby z barmských institucí a společenských organizací, které genocidu zosnovaly, navíc musejí odejít a být souzeny před mezinárodním tribunálem, zdůrazňuje profesor. Za největší prioritu však považuje zajištění bezpečnosti pro zbývající Rohingy v Barmě, což v dohledné budoucnosti lze reálně pouze za pomoci mezinárodního společenství, které má však momentálně přístup pouze do Bangladéše, nikoliv do Arakanského státu.

Mezinárodní společenství také musí spolupracovat s bangladéšskými úřady při investování do uprchlických komunit na území Bangladéše, aby Rohingové a Bangladéšané mohli společně vybudovat udržitelné a prosperující soužití, nabádá expert. Dodává, že mezinárodní společenství musí rovněž v maximální možné míře usilovat o úhradu příslušných nákladů těmi, kteří podněcovali etnické čistky Rohingů v Barmě.

Za tyto podněcovatele označuje Ibrahim barmskou vládu a armádní velitele. Dodává, že ti, shodou okolností, vlastní největší podíl bohatství v zemi.