Vietnamský scénář se opakuje? Politolog varuje USA

Klíčem je politické urovnání

Podobný scénář nastal poté, co se Spojené státy předčasně stáhly z Iráku v roce 2011, varuje politolog. Soudí, že vše bude záležet na provedení, přičemž klíčem musí být politické urovnání mezi Tálibánem a afghánskou vládou, nikoliv rychlé stažení amerických vojsk.

Americký prezident Donald Trump si podle komentátora zaslouží pochvalu za to, že umožnil rozhovory v Dauhá se zástupci Tálibánu. Dalším krokem by mělo být jejich rozšíření o zástupce afghánské vlády s cílem vytvořit vládu národní jednoty, která by zahrnovala představitele současného kabinetu a Tálibánu, deklaruje Zakaria. Konstatuje, že cíl se může jevit jako nedosažitelný, ale po etapách a v delším časovém horizontu je realizovatelný.

"Klíčovou otázkou pro Washington je ujistit se, že neučiní ústupky, které lze tězko vrátit - například snížení počtu vojáků -, zatímco Tálibán bude činit závazky na papíře, které může snadno porušit," pokračuje politolog. Odkazuje na obavy bývalého amerického velvyslance v Afghánistánu Ryana Crockera, že dochází k opakování vietnamského scénáře, kdy USA získaly od Severního Vietnamu záruky za odsun svých vojsk, ale jakmile vojáci odešli, sliby byly porušeny a Severní Vietnam zaútočil na svého jižního souseda.

Nejefektivnějším způsobem, jak může Washington zamezit tomu, aby se situace opakovala v Afghánistánu, je čekat se snižováním počtů vojsk, dokud nedojde k hmatatelným pokrokům ve sdílení politické moci a národním usmíření, tvrdí Zakaria. Domnívá se, že USA mohou tlačit Tálibán k naplňování slibů také zapojením sousedních mocností, například Číny a Íránu, do jednání.

Spojené státy čelily podobnému problému s odchodem pokaždé, kdy vedly válku proti guerillovému nepříteli, poukazuje komentátor. Připomíná, že někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger toto dilema popsal již v roce 1969, než nastoupil do veřejné funkce.

USA podle Kissingera sledovaly pozitivní cíle - obsazení území a nastolení efektivní vlády -, zatímco guerilly sledovaly cíl negativní - rozvrat, vysvětluje Zakaria. Dodává, že Spojené státy spoléhaly na vojenskou strategii, zatímco guerilly na strategii psychologickou v podobě vyčerpání amerického odhodlání, tudíž USA prohrály díky tomu, že nevyhrály, zatímco guerilly zvítězily, protože neprohrály.

Důvěřuj, ale prověřuj

"Tálibán šel o krok dál než ke guerillové operaci - v některých oblastech nastolil vlastní správu nezávislou na afghánské národní vládě," píše politolog. Zdůrazňuje, že jádrem strategie Tálibánu je být trpělivější než Spojené státy a Trump příliš často přiznává, že ztratil veškerou chuť v Afghánistánu zůstávat.  

Pokud má ale dohoda mezi Tálibánem a Washingtonem vydržet, Trump musí dát najevo, že pošle vojáky zpět do země, pokud Tálibán poruší dojednané podmínky, uvádí Zakaria. Za důležitou považuje také možnost, že vidíme změnu pákistánského postoje k afghánskému Tálibánu.

To, že měl Tálibán na pákistánské straně afghánsko-pákistánské hranice bezpečný přístav, bylo pro jeho sílu zásadní, připomíná komentátor. Odkazuje na zprávy, že nová pákistánská vláda údajně pomohla zprostředkovat rozhovory mezi USA a Tálibánem, i prohlášení nového pákistánského premiéra Imrana Chána, že jeho země nebude dále udržovat "strategické zázemí" v regionu a udržovat Afghánistán ve stavu permanentního chaosu.

Pokud to Chán myslí vážně a dokáže přimět pákistánskou armádu k akci - což je velká neznámá - jde podle politologa o pozitivní posun pro celý region.

Heslo bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana znělo "Důvěřuj, ale prověřuj" a mělo by být mantrou pro jednání o Afghánistánu, nabádá Zakaria. Varuje, že každý se bude snažit získat od Spojených států ústupky za sliby, které mají být naplněny později, a Washington se nesmí nechat ošálit.   

"Spojené státy toho v Afghánistánu hodně dosáhly," píše politolog. Tvrdí, že země je po čtyřiceti letech občanské války a následné vládě Tálibánu ve slušném stavu. Jako důkaz uvádí, že za éry Tálibánu chodil do školy jen milion afghánských dětí, zatímco dnes jich je devětkrát tolik, stejně jako fakt, že al-Káida, teroristická organizace, které Tálibán poskytoval útočiště, byla zásadně oslabena.

V Afghánistánu je dnes 14 tisíc amerických vojáků, což je zlomek někdejšího stavu, přičemž jejich počet má na základě nové dohody klesnout na 8-9 tisíc, uvádí komentátor. Dodává, že i za této situace budou USA udržovat v Afghánistánu pořádek a bojovat s terorismem, a tak Washington musí primárně zajistit, že nedojde k pouhému ukončení války, ale k nastolení míru.