Severní Korea pláče. Nebo to jen předstírá?

Severokorejský národ si vzal příklad z moderátora národní televize, který byl oblečen v černém a stěží zadržoval slzy. Lidé propukli v pláč, naříkali a bušili pěstmi do chodníku. Muže i ženy smetla vlna nekontrolovatelné hysterie. "Jak nás mohl opustit?" štkala žena utírající si slzy.Tyto scény připomínaly hromadné truchlení, jaké následovalo po smrti Kim Čong-ilova otce Kim Ir-sena v roce 1994. Jak upřímný je tenhle žal? Na to je velmi těžké odpovědět, řekl BBC Anthony Daniels, psychiatr a spisovatel, jehož umělecké jméno je Theodore Dalrymple. V roce 1989 navštívil Severní Koreu jako člen britské delegace na Mezinárodním festivalu mládeže a studentstva."Je to děsivá směsice strachu, hrůzy a obav z budoucnosti, masová hysterie a možná i opravdový žal. Poznat skutečnost je velmi těžké a myslím, že realitu nikdy nepoznáme. Existuje tu sama o sobě obrovská kulturní bariéra a je třeba mít na paměti, že tohle je režim, kde všechno, co není zakázané, je povinné, a proto je těžké zjistit, jak se doopravdy cítí," řekl Daniels.Během oné návštěvy v roce 1989 prý neviděl žádný jiný projev emocí s výjimkou hromadné hysterie. "Když jsem byl na stadionu a přišel Velký Vůdce (Kim Ir-sen), všichni vstali a začali ho uctívat, doslova uctívat a zároveň řvát. Možná měli tihle lidé strach neudělat to, ale zároveň je možné, že mnoho z nich cítilo skutečnou oddanost svému vůdci," dodal.Kim Čong-il zemřel v sobotu, ale svět se o tom dozvěděl až začátkem tohoto týdne. Diktátora by měl nahradit jeho syn a nikdo neví, jak bude budoucnost komunistické země vypadat. Mnozí Češi však v úmrtí vidí symbol - Václav Havel, zarputilý bojovník proti nesvobodě a komunismu, Kim Čong-ila přežil o jeden den. Podle řady lidí se tak jedná o jeho další vítězství.