Alarmující studie: Lidé mají plné zuby rámusu dětí. Je lepší potomky nemít?

"Lidé najednou nemají chuť poslouchat rámus, který mladí vyluzují," říká expertka na demografii Masako Madeaová. Podle ní se společnost šedých či bílých vlasů přibližuje netoleranci. "Podrážděnost roste, takové věci jsou na denním pořádku," dodává.

Podobně jako letiště pronásledovaná stížnostmi obyvatelstva v okolí, které má dost hřmotu z letadel, tak i jesle a školky nyní musejí stavět protihlukové bariéry, aby zabránily šíření dětského křiku a omezily stížnosti. Stejně tak i sportovní kluby oklešťují venkovní aktivity, aby nebudily hněv sousedů.

"Dříve se dalo otevřenými okny zaslechnout scény z domácnosti, dnes lidé mají na uších sluchátka a především nechtějí snášet cizí zvuky, když poslouchají hudbu," říká Madeaová. "Je to bludný kruh: méně dětí rovná se méně hluku, tedy méně stížností. Nakonec z toho mladí lidé mají stále více pocit, že je lepší děti nemít," shrnuje.

Nejvyšší stupeň hrůzy pro ty nejméně tolerantní ale představují otevřené bazény v létě, uvádí pracovnice obecního úřadu v tokijské části Meguro. "Samozřejmě je oprávněné starat se o své sousedství, ale nemůžete přece chtít, aby si malé děti hrály potichu!" soudí Nobuto Hosaka. Stěžovatelé by si místo reptání měli podle něj uvědomit, že hluk, který je obtěžuje, je ve skutečnosti zvukem jejich budoucnosti.

"Neustále se znepokojují tím, kdo jim bude platit důchod a sociální pojištění, ale jsou to právě oni, kdo nesnáší děti. Ty ale zítra budou daňovými poplatníky," zdůrazňuje.

Hluk patří k nejrozšířenějším škodlivinám pracovního i životního prostředí. Vážným problémem se stává v posledních letech, protože rozvoj průmyslu a dopravy zaznamenal nebývalou akceleraci.

Hluk je každý nechtěný zvuk, který má rušivý nebo obtěžující charakter, nebo který má škodlivé účinky, bez ohledu na jeho intenzitu, která v mnohých případech nehraje hlavní roli. Pro někoho příjemný zvuk - např. oblíbená hudba - je pro jiného nesnesitelně obtěžující hluk.

Sluchový analyzátor má funkci alarmujícího orgánu. Sluchové podněty jsou biologicky účinnější než zrakové. Převážnou většinu výstražných podnětů z prostředí člověk přijímá sluchem. Organismus nemá žádnou možnost fyziologicky vyřadit sluch z činnosti. Jelikož nemáme "ušní víčka", uši jsou "otevřené " i při spaní a centrální nervový systém zpracovává všechny zvukové podněty.

Existuje cca 10% jedinců velmi sensitivních vůči hluku, 80% populace je tzv. "normální". Pro ně platí, že se zvyšující se kvantitou podnětu (hlučností) roste i kvantita odpovědi (pocity rozmrzelosti a obtěžování). Zbylých 10% populace je nadměrně tolerantních a psychické účinky hluku nepociťují. Dále jsou velké individuální populační rozdíly rasové, geografické a sociologické v reakci na stejnou hlukovou zátěž - nejvíce se cítí být obtěžováni nadměrným hlukem lidé ve středním věku, v ženské části populace a z hlediska geografických rozdílů platí pravidlo: čím jižněji, tím hlučněji, píše server nenalet.cz.