Japonská princezna po 11 letech pojede do ciziny. Kam má namířeno?

Devětačtyřicetiletá bývalá diplomatka byla naposledy na oficiální cestě v cizině v roce 2002, kdy japonský pár navštívil Nový Zéland a Austrálii. V roce 2003 se Masako přestala objevovat na veřejnosti a její psychická choroba se stala častým tématem článků bulvárních médií.

Deprese Naruhitovy manželky, která studovala na Harvardově, Tokijské a Oxfordské univerzitě, jsou připisovány jejím potížím přivyknout si na život v paláci a tlaku císařského dvora, aby porodila syna.

Masako prodělala v roce 1999 potrat a v roce 2001 přivedla na svět dceru Aiko. V monarchii tak stále chyběl mužský následník trůnu, což podnítilo hnutí za změnu nástupnických zákonů. Krize byla nicméně vyřešena, když se Naruhitovu mladšímu bratrovi, princi Akišinovi, a princezně Kiko narodil v roce 2006 syn Hisahito. Ten je nyní třetí v pořadí následnictví japonského trůnu.

Titul Tennó (vládce nebes) přijali japonští vládci poprvé v 6. nebo 7. století. Výraz Tennó neoznačuje žádného jiného císaře, než japonského.

Japonská císařská instituce je vůbec nejstarší vládnoucí monarchií na světě. Existovala již na úsvitu japonských dějin zhruba v 5. stol. n. l. a po mužské linii pokračuje dodnes, i když z historie známe několik císařoven.

V japonské ústavě (sepsané Američany roku 1947, po porážce Japonska ve druhé sv. válce) stojí, že císař je "symbolem státu a jednoty lidu" a jeho pozice se odvozuje od "vůle lidu, kterému přísluší svrchovaná moc". Nemá tedy žádnou faktickou moc.

Členové císařské rodiny jsou už přes šedesát let, od chvíle, co je poválečná ústava zbavila božských vlastností, cosi jako chovanci státu. Když jedou na zahraniční návštěvu, není to tam, kam by si přáli. Dostanou to nakázáno. Setkají se s těmi, koho jim určí úředníci. "Snažíme se uhodnout jeho přání," kamufloval to jeden člen japonské výpravy, když byl císař před jedenácti lety v Praze.

Císař a jeho rodina nemají žádné soukromé peníze, soukromé telefony a hlavně ani žádné soukromé životy. Dokonce i vztahy uvnitř rodiny totiž až příliš často řídí jejich personál. Šéf dvora jednou korunnímu princi veřejně vynadal, že příliš často navštěvuje své prarodiče.

Zní to neuvěřitelně, ale ani když jste císař, nemůžete si rozhodovat, koho si do svého paláce pozvete. Natož abyste si někam vyrazili. Musíte na to mít svolení úředníků protokolu. Všechno je tajné, dlouho se tajila dokonce i taková důležitá státobezpečnostní fakta, jako třeba informace, které druhy psů a koček v paláci chovají, píše idnes.cz.