Podnikatelé nadávají králi: Změňte kalendář, přicházíme o kšeft

O nutnosti změny se v konzervativním království debatuje už šest let. První návrh byl v roce 2007 smeten jako nepřijatelný a neslučitelný s principy království, "spravovaném podle koránu a sunny, jež jsou ústavou", řekl tehdy jeden z členů rady.

Saúdskoarabští podnikatelé neustále poukazují na to, že sváteční dny v době, která je v ostatních zemích dobou pracovní, je připravují o výdělek, jelikož pracovní týden redukují o pětinu.

Světové energetické trhy, které pracují podle západního pracovního týdne od pondělí do pátku, jsou ve spojení s finančním institucemi v Saúdské Arábii jenom po 60 procent své pracovní doby.

Víkendu ve čtvrtek a pátek se postupně vzdala většina arabských států, spolu se Saúdskou Arábií jej dodržuje jenom Omán, ale i ten plánuje změnu.

Ačkoli bez přímého astronomického základu (sedm dní je něco méně než čtvrtina lunárního měsíce), je týden široce užívanou jednotkou času, zvláště v sociálním a komerčním kontextu. Týdny mohou být považovány za formu nezávislého souvislého kalendáře, který běží paralelně s různými dalšími kalendáři.

Přesto některé originální kalendáře byly navrženy tak, aby týdny a roky byly synchronizovány přidáváním skokových týdnů nebo dní do kalendáře. Výhodou takovýchto kalendářů je to, že dané datum připadá každým rokem na stejný den v týdnu.

Například navrhovaný světový kalendář má 52 týdnů a každoročně jeden nebo dva dodatečné dny, zatímco francouzský revoluční kalendář z 18. století měl 36 týdnů po 10 dnech a pět nebo šest zvláštních dnů. Případně, namísto přidávání dalších dnů mimo týden, je možné přidat celý týden do kalendáře, jehož roky mají kolísavou délku.

Tak např. bývalý islandský kalendář měl roky o 52 nebo 53 týdnech. Nejranější severský kalendář, ze začátku vikingských dob, měl pětidenní týdny, nazývané fimmty, uspořádaný do 12 měsíců po šesti fimmtech, s pěti obřadními dny nepříslušející žádnému měsíci.