Opozice útočí: Čína se vrací k hrůzám maoismu

Skupina čínských aktivistek nazvaná Tchienanmenské matky, která požaduje spravedlnost pro oběti masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu, dlouhodobě vyzývá čínské vedení, aby zahájilo dialog a přehodnotilo svůj pohled na události ze 4. června 1989. V ten den čínské bezpečnostní složky krvavě potlačily prodemokratické protesty, jež vláda označila za kontrarevoluci.

V otevřeném dopise, který dnes Tchienanmenské matky zveřejnily, se uvádí, že prezident "se inspiruje věcmi, které byly nejméně populární a nejvíce zavrženíhodné v dobách někdejších vůdců Mao Ce-tunga a Teng Siao-pchinga". Do vlády posledně jmenovaného spadá i potlačení protestů na náměstí Tchien-an-men.

"Proto lidé, kteří původně doufali, že nynější prezident bude provádět politické reformy, jsou teď jeho činy zklamáni a propadají zoufalství," píše skupina.

Si Ťin-pching se v listopadu stal šéfem vládnoucí Komunistické strany Číny a v březnu byl zvolen prezidentem. Někteří intelektuálové předpovídali, že by mohl jít ve stopách svého otce, reformátorského bývalého vicepremiéra a místopředsedy parlamentu Si Čung-süna.

Siova vláda ale již od prvních měsíců potlačuje svobodu projevu na internetu, zadržuje protikorupční aktivisty, a obecně dává podle agentury Reuters najevo, že nehodlá trpět opoziční názory.

Mao Ce-tung se narodil roku 1893 v rolnické rodině v provincii Chu-nan. V r. 1949 se stal hlavou nově založené Čínské lidové republiky.Po období růstu a stabilizace na počátku padesátých let začal Mao provádět velké společenské a ekonomické změny (kampaň proti pravičákům, Hnutí komun a Velký skok v letech 1958-59), jejichž dopady na společnost byly katastrofální - skončily pronásledováním intelektuálů, rozvratem průmyslu a hladomorem. Po tom, co se Čína aspoň trochu vzpamatovala na počátku 60. let, přišla další rána - kulturní revoluce (1966 - 1969).

Dalo by se ve zkratce říci, že důvodem revoluce byla obava, že staré feudální nerovnosti, které byly vymýceny, jsou nahrazovány při budování socialismu novými nerovnostmi, kdy se privilegovanými stávají členové státního a stranického aparátu, kteří měli v rukou mnohá rozhodnutí a v mnoha případech jich využívali k posílení vlastní pozice a k obohacení.

Rudé gardy sestávaly hlavně ze studentů. Příslušníci Rudých gard jezdili zdarma vlakem, a tak jejich počet rychle rostl. Rudé gardy začaly terorizovat obyvatelstvo a nezastavily se před ničím. Děti ostouzely své rodiče a učitele, gardy vnikaly do domů lidí, pálily knihy a rukopisy, mučily a vraždily ty, na nichž ulpělo podezření z revisionismu a kteří byli označeni za pravičáky.

Pod heslem boje proti čtyřem starým (myšlenkám, kultuře, zvyklostem a návykům) ničili gardisté vše, co mělo nějakou kulturní hodnotu. Straničtí funkcionáři byli vytahováni na výslechy a "schůze boje", kde byli těžce uráženi a ponižováni - mnoho z nich spáchalo sebevraždu nebo zemřelo vyčerpáním. Často docházelo i k otřesnostem jako zcela nedůstojné zacházení s těly mrtvých a ke kanibalismu.