V KLDR dochází k nečekané změně. Co odhalily satelity?

Když Čína a Rusko v 90. letech ukončily program štědrých dotací KLDR, státní ekonomika se zhroutila a v Severní Koreji nastal hladomor. V té době se začaly v zemi objevovat první trhy, na nichž rolníci prodávali své produkty.

Severokorejské vedení sleduje rozšiřování těchto tržišť se znepokojením, protože jsou v rozporu se státní socialistickou ideologií a umožňují také šíření zahraničního zboží, čemuž se úřady snažily v minulosti zabránit. Trhy jsou nicméně hospodářskou nutností pro občany a bezpečným zdrojem příjmů pro stát, a vláda proto nad jejich existencí mhouří oči.

V průzkumu veřejného mínění provedeném v roce 2011 mezi severokorejskými uprchlíky v Jižní Koreji 69 procent respondentů odpovědělo, že více než polovina jejich příjmů v KLDR pocházela z tržních aktivit.

V průzkumu odpovídali převážně utečenci ze severovýchodu KLDR, podle satelitních snímků ale tato fakta platí pravděpodobně pro celou zemi. Experti, kteří analyzovali satelitní snímky, rozpoznali v současné době přes 300 tržišť po celé Severní Koreji. Některá z nich jsou větší než fotbalové hřiště a podle záběrů z družic se dále rozšiřují.

V řadě případů je ale také vidět, že Pchjongjang nařídil takováto tržiště zavřít. Tisíce drobných obchodníků se pak podle BBC uchýlily k prodeji na provizorních místech. 

Satelitní snímky podle odborníků rovněž dokládají rozvoj důlního průmyslu KLDR. Na záběrech je možné identifikovat nejméně 80 nových důlních projektů zahájených v uplynulých sedmi letech.

Podle satelitních snímků jsou vězeňské tábory po nástupu mladého severokorejského vůdce Kim Čong-una k moci dále rozšiřovány. V lednu se tak rozrostla vězeňská zařízení v táboře číslo 14 v Kečchonu a v táboře číslo 35 v Čchongdžinu. Uzavřeny byly naopak tábor číslo 22 a tábor číslo 18, což vyvolalo obavy organizací pro lidská práva ohledně osudu tamních vězňů.

Ekonomika KLDR je obecně jednou z nejvíce uzavřených a současně zcela centrálně řízených ekonomik na světě, která čelí z této skutečnosti logicky plynoucím chronickým problémům. Průmyslová kapacita země vybudována v období 1953-1990 za výrazného přispění SSSR a některých zemí tzv. Východního bloku je v zoufalém stavu v důsledku dlouhodobého nedostatku prostředků na údržbu technologií a nemožnosti pořizování náhradních dílů ze stejného důvodu zesíleného navíc embargem OSN.

Masivní jednostranné investice do zbrojního průmyslu včetně nákladného vývoje ZHN, do vojenského vybavení a provozní výdaje na udržování početné armády odebírají zdroje potřebné pro zlepšení životní úrovně obyvatel. Průmyslová výroba a výroba energie trvale upadá (i když situace zejména v hlavním městě se proti minulosti mírně zlepšila po uvedení do provozu – v dubnu 2012 - na místní poměry velké vodní elektrárny Huichon s celkovým výkonem 300 MW). Výpadky dodávek elektřiny jsou v hlavním městě i mimo Pchjongjang ale i tak na denním pořádku, stejně tak dodávky vody. Situace v ekonomice připomíná pohyb v začarovaném kruhu.

V r. 2012 KLDR přijala dodatky k zákonu o zahraničních investicích s cílem přilákat více zahraničních investorů. Tento krok se však nesetkal s velkým ohlasem, i když čínské firmy se začaly více zajímat o severokorejský trh. Podle některých pozorovatelů měl vůdce KLDR oznámit reformy v zemědělství (červen 2012). Nicméně očekávané odsouhlasení těchto reforem na zasedání Nejvyššího lidového shromáždění (říjen 2012) se nepotvrdilo a zemědělství tak nadále na změny pouze čeká.

(Zdroj: mzv.cr)