Tajemství dlouhověkosti odhaleno: Alkohol a žádný sport?

Kanton Čcheng-maj tvoří vesnice roztroušené v pomerančových hájích na tropickém ostrově Chaj-nan, nejjižnější provincii Číny. Na 560.000 obyvatel tu je více než 200 stoletých, což je jeden z nejvyšších podílů na světě. Nejméně tři z nich jsou dokonce "superstoletí", jak se označují osoby starší 110 let. Takových lidí je na celém světě sotva 400.

Li Aj-ču, jejíž tvář lemovaná bělostnými vlasy je zbrázděna vráskami, je jednou z nich. Můžeme-li věřit povolení k pobytu vydanému vládou, narodila se v roce 1900, 11 let před pádem posledního čínského císaře.

Čcheng-maj má několik společných znaků s dalšími regiony považovanými za "přístavy dlouhověkosti", a to na Kubě, na řeckých ostrovech, v Japonsku či v Kostarice. Jsou to důraz na rodinu a životní styl vyznačující se fyzickou námahou a stravou bohatou na ovoce a zeleninu.

"Nikdy jsem nesportoval, ale těžce jsem pracoval na poli," zdůrazňuje šestaosmdesátiletý Wang Kchaj-lu, jenž žije velmi skromně se svou manželkou Wu Aj-che. Ústřední postavení zemědělství ve všedním životě je možná onen klíčový faktor, soudí Jennifer Holdawayová z americké Rady pro sociální výzkum (SSRC), která se do Čcehng-maj vypravila. "Není tu mnoho průmyslu, tropické klima je příjemné, mají tu dostatek ovoce a zeleniny a půda je zde bohatá na selen," vysvětluje.Experti se shodují v tom, že oblasti dlouhověkosti ve světě se jen zřídka shodují se zónami nadbytku.

Místní obyvatelé však přičítají své železné zdraví spíše alkoholu. Sü Jü-che, jemuž je podle jeho povolení k pobytu sto čtyři let, prohlašuje, že si denně dává několik sklenek místní pálenky z obilí. "Piju alkohol každý večer, ale jen trochu. Zahřívá to," tvrdí osmdesátník Šeng Še, jenž má 31 dětí a vnoučat.

Experti se shodují v tom, že na dlouhověkost má příznivý vliv aktivní společenský život. To se v Čcheng-maj potvrzuje: staří lidé se každé ráno scházejí u šálku čaje, muži hrají karty a ženy rozprávějí nebo poslouchají staré operní nahrávky.

Obdobné recepty na dlouhověkost zjistily i další studie. Hodně let přes stovku se dožili chudí lidé, kteří většinu života tvrdě pracovali a někdy dokonce trpěli hlady. V drtivé většině byli štíhlí. K jídlu mívali fazole, hrách, čočku, chléb, zeleninu, brambory a ovoce. Mléko a maso přišlo na stůl jen ve svátek. Sladkosti? O těch se jim mohlo pouze zdát! Většina staletých respektovala biorytmy přírody. Drželi pravidelné půsty a nahrazovali si je spánkem, kterým strávili alespoň osm hodin.

Stárnutí organismu způsobují toxiny, uvolňující se z nezpracovaných zbytků jídla v tlustém střevě. Nebýt jich, zdvojnásobí se délka života. Možná proto se nejvíce stoletých obyvatel nachází také v Bulharsku, píše server zena.centrum.cz. Tento národ často konzumuje kyselé mléko, kefír a jogurty - laktóza v nich obsažená živí střevní bakterie, které čistí trávicí trakt.

Jízdenku do 22. století představuje ovoce a zelenina tím, že díky vitaminu C působí proti volným radikálům. Blahodárné účinky „céčka" potvrzuje kmen pákistánských Hunzů. Tito modroocí blonďáci se považují za potomky řeckých vojáků Alexandra Makedonského. Žijí v odlehlém údolí obklopeném nedostupnými horami a jsou to převážně vegetariáni, kteří s láskou pěstující ovocné sady. Skoro v každé zdejší rodině oslavil někdo 100 let.

Jedna z nejstarších populací světa žije se pak nachází v jihoamerickém městečku Vilcabamba na jihu Ekvádoru. Nejvyšší množství srážek v zemi dělá z jeho okolí rajskou zahradu, kde se daří banánům, melounům, papáje, pomerančům, maracuje, rajčatům, paprice, cukrové třtině, kávě a kakau. A místní lidé je konzumují v pořádném množství, protože jsou levné.