Město masakruje delfíny, teď otevře mořský park. Nechutný fígl?

Městečko Taidži je dlouhá léta trnem v oku ekologickým aktivistům kvůli krutým praktikám místních rybářů při lovu delfínů. Rybáři podle tradice zvířata naženou do zátoky Hatakedžiri, kde z nich vyberou pár desítek na prodej do akvárií a zbytek zabijí na maso. Světová veřejnost o tomto způsobu lovu ví zejména díky dokumentárnímu filmu Zátoka (The Cove) z roku 2009, který získal Oscara.

Vládní úředník Masaki Wada uvedl, že nové plány na vytvoření mořské rezervace zdaleka neznamenají, že by městečko podlehlo tlaku bojovníků za práva zvířat, kteří tam často přijíždějí demonstrovat za ukončení lovu delfínů. Projekt má podle Wady naopak zajistit, že bude pokračovat tradiční způsob lovu.

"Chceme přeměnit celé město v park, kde bude možné pozorovat mořské savce, plavat společně s nimi nebo se vedle nich projíždět na kajaku a současně ochutnávat různé mořské produkty, včetně masa velryb a delfínů," prohlásil Wada, jehož citovala agentura AFP. "Již nyní využíváme delfíny a malé velryby pro turistický ruch v zátoce, kde se delfíni každoročně loví," dodal.

Nové delfíní a velrybí safari má vzniknout v severozápadní části městečka Taidži na 28 hektarech plochy tak, že bude s pomocí sítí přehrazen vstup do zátoky Moriura. Tam budou vypuštěny velryby černé a delfíni skákaví, kteří byli odchyceni v blízkosti města. 

Hony na delfíny v Taiji v Japonsku jsou největšími jatkami delfínů na světě - kolem 2 300 delfínů ročně - což je třikrát více než je množství velryb zabitých v Antarktidě. Každým rokem je zabito v celém Japonsku kolem 23 000 delfínů a sviňuch.

Během lovu jsou delfíni zabíjeni v tajných zátokách ukrytých v národním parku v prefektuře Wakayama, pár hodin jízdy podél pobřeží z Ósaky a Kjóta. Metody používané k lovení a zabíjení delfínů jsou mimořádně kruté. Zátoka je pokryta plachtami a sítěmi, přístup do ní je znemožněn pomocí ocelových bran, ostnatých drátů, páskami s břitvami a strážemi. Vláda se snaží tyto roční krvavé lázně tajit, píše inuru.com.

Japonskou touhu pokračovat v lovu velryb nemotivuje pouze odpor veřejnosti vůči němu, ale v minimálně stejné míře také „emoce". Tvrdí, že konzumace velryb je tradice, v níž si Japonci přejí pokračovat – zřejmě proto, že někteří z nich jsou na ni citově vázáni.

Navíc Japonci tvrdí, že se západní země stavějí proti lovu velryb, protože ty jsou pro ně zvláštním zvířecím druhem, stejně jako krávy pro hinduisty. Západní státy by se však podle Japonců neměly pokoušet vnucovat jim vlastní kulturní přesvědčení.

Nejlepší reakce na tento argument zní, že nesprávnost působení zbytečné bolesti vnímavým tvorům není kulturně podmíněna. Mimo jiné je to jedno z prvních pravidel významné etické tradice Japonska, totiž buddhismu.