Japonský ministr navštívil "válečnou" jeskyni, Čína je vzteky bez sebe

Šindo, který je ministrem vnitra a komunikací v pravicové vládě premiéra Šinzó Abeho, dnes do svatyně přišel s asi 160 poslanci u příležitosti podzimního svátku. "Uskutečnil jsem svou pouť jako soukromá osoba. Oplakávám padlé, kteří přišli o život, a modlím se za mír," prohlásil Šindo před novináři. "Nemyslím si, že by to mělo rozpoutat diplomatické sváry," dodal podle citací tamních médií.

Na návštěvu ovšem bezprostředně reagovala Čína. "Náměstek ministra zahraničí Liou Čen-min předvolal japonského velvyslance v Číně, aby proti této návštěvě protestoval a aby ji rezolutně odsoudil," uvedla mluvčí čínské diplomacie Chua Čchun-jing. "Tato návštěva je nehoráznou snahou banalizovat japonskou válečnou agresi z minulosti," dodala Chua.

Proč je Jasukuni v cizině nenáviděná?

Jasukuni je v Asii chápána jako symbol uctívání válečných zvěrstev, kterých se japonská armáda dopustila během druhé světové války a před ní. Uctívání duší a zbožšťování padlých má v Japonsku tradici. Nejde jen o poděkování za obranu vlasti, ale také o uctění předků. Jenže do Jasukuni chodí Japonci vzdát hold i válečným zločincům odsouzeným k smrti poválečnými soudními tribunály. I oni jsou považováni za padlé ve válce, protože oficiálně bylo Japonsko ve válečném stavu se spojenci až do roku 1952, kdy vstoupily v platnost mírové smlouvy. 

Samotná svatyně ovšem vůbec jako místo uctívání válečných obětí nevypadá. Nikde nejsou fotky padlých. Nikde se nevzývá japonská generalita. Na první pohled je to šintoistický chrám jako spousta jiných. Ve vitrínách před hlavní budovou je jen výstavka japonské ikebany. To, co tolik nadzvedává Číňany, Korejce a další národy, které trpěly pod japonskou okupací, se skrývá v bílé budově hned vedle Jasukuni. Do muzea Jušukan každý den míří spousta Japonců, aby si připomněli japonské válečné dějiny. Způsob, jakým se tady historie vykládá, je velmi jednostranný a o temných stránkách japonského válečného běsnění vůbec nehovoří, informuje e15.cz.

Stačí vejít do bílého sálu číslo osm v prvním patře a dojít k vitríně s názvem Mandžuský incident. Nevinným slovem incident se v muzeu nazývá všechno, pro co západní historická literatura používá slova jako anexe, okupace, masakr. Okupace Mandžuska a následné vyhlášení loutkového státu Mančukuo v roce 1933 byla podle historiků muzea nezbytná kvůli sílícím protijaponským náladám, atentátům a teroristickým aktům.