Alkohol, rvačky, deprese. Fukušima čelí následkům katastrofy

Už teď, na počátku prací směřujících k úplnému vyřazení elektrárny z provozu, jež podle očekávání potrvají 40 let, elektrárna čelí nedostatku kvalifikovaných pracovníků, kteří by tuto nebezpečnou práci zvládli. 

Rizika, jimž je vystaveno skoro 900 zaměstnanců firmy Tepco a zhruba 5000 dělníků najatých sítí dodavatelů a subdodavatelů, ukázal tento měsíc incident, při němž bylo šest mužů polito kontaminovanou vodou. Měli na sobě ochranný oděv a podle společnosti Tepco neutrpěli žádné zranění. Když šéf japonského jaderného regulačního úřadu Šuniči Tanaka mluvil o nehodě s novináři, poukázal mimo jiné na duševní stav dělníků. 

Podle zdravotnických odborníků, kteří komplex pravidelně navštěvují, a dalších zdrojů obeznámených s prostředím elektrárny, příval špatných zpráv ničí morálku dělníků v elektrárně. Ta je vystavena tlaku japonské veřejnosti i mezinárodního společenství, které po Japonsku žádá důkazy viditelného pokroku při likvidaci největší světové jaderné katastrofy od havárie v Černobylu.

Džun Šigemura, který vede tým psychologů pomáhajících dělníkům ve Fukušimě, si dělá největší starost o zhruba 70 procent zaměstnanců firmy Tepco, kteří museli po katastrofě opustit své domovy v blízkosti komplexu. Ještě se nevypořádali s touto ztrátou a mnozí žijí daleko od svých rodin v provizorních ubytovnách poblíž elektrárny.

Pracovníci netuší, jak moc byli ozářeni

"Utrpěli trauma z cunami a explozí reaktorů, po nichž nevěděli, jak moc byli ozářeni. To byl okamžitý efekt. Teď ale trpí chronickými následky, jako jsou deprese a problémy spojené s alkoholem," říká Šigemura. "Znepokojují mě především deprese a alkoholismus," poznamenal i profesor na univerzitě v západojaponské prefektuře Ehime Takeši Tanigawa. 

Řada příležitostných dělníků, které najali subdodavatelé, žije v levných ubytovacích zařízeních v místech, jako je Jumoto, což je letovisko s horkými prameny jižně od evakuované zóny kolem elektrárny. Místní hoteliéři a hostinští si stěžují na časté rvačky v opilosti.

Při ozáření určité části těla vyšší dávkou může dojít ke vzniku lokálních poškození, jejichž podstatou je smrt buněčné populace dané tkáně. V případě celotělového ozáření, nejčastěji v případě radiační nehody, reaguje lidské tělo jako celek komplexním poškozením, např. poškozením buněčného parenchymu, cév, ale i dalších podpůrných tkání. Reakce na ozáření se může u člověka objevit již dvě hodiny po ozáření.

Nedávné studie založené na pozorování účinků ozáření na populaci v Japonsku po atomových útocích uvádějí, že letální dávka pro celotělové ozáření, v důsledku níž zemře polovina ozářené populace v průběhu 60 dní po ozáření, je cca 3-4 Gy (gray je jednotka absorbované dávky záření) v případě, že není pacient léčen, a 6-7 Gy, je-li pacient léčen antibiotiky a dostane-li krevní transfuzi.

K časnému úmrtí v důsledku ozáření může dojít v důsledku syndromů na několika úrovních, konkrétně se jedná o hematopoetický, gastrointestinální, cerebrovaskulární a pulmonární syndrom, v případě ozáření velké plochy kůže je nutné uvážit také kožní syndrom.