Mise nemožná: Loď uvízlá v Antarktidě hlásí problém, evakuace posádky odložena

Evakuaci cestujících z ruské lodi, která na Štědrý den uvízla v Antarktidě, už řadu dní znesnadňuje nepříznivé počasí. Všech 74 cestujících a členů posádky tak zřejmě oslaví Nový rok na lodi, protože vrtulník z nedalekého čínského ledoborce Sněžný drak musí se záchranou počkat, až se počasí zlepší.

Podle zpráv ruských médií se dnes navíc do problémů dostal i sám čínský ledoborec, který měl původně ruskou vědeckou loď z nesnází vysvobodit. Čínskou loď podle agentury Interfax uvěznily kry, a ohrožena je proto i vrtulníková záchranná operace. Právě z paluby Sněžného draka měla totiž helikoptéra převážet posádku Akademika Šokalského na nedaleké australské plavidlo Aurora Australis.

Záchranáři podle televize BBC zvažují možnost povolat do záchranné operace další loď. Přispět na pomoc má údajně mohutný americký ledoborec Polar Star, který by měl po bezvýsledné akci čínské a australské lodi konečně ruské plavidlo vysvobodit z ledového zajetí.

Ruská posádka i po ukončení vrtulníkové operace na palubě Akademika Šokalského zůstane, aby vyčkala na přírodní uvolnění ledového pásu. To může nastat jen pouhou změnou větru, neboť nynější větry vanoucí z východu drží loď v ledovém sevření. Naopak západní větry by pomohly příkrov rozbít. Potíž ale podle mluvčího expedice Alvina Stona je, že nikdo neví, kdy by se vítr mohl otočit.

Ledoborce, které se v uplynulých dnech neúspěšně pokusily k Akademiku Šokalskému prorazit, se v nejbližších době nechystají pokus o záchranu zopakovat. Posádka Aurory Australis dnes oznámila, že pokud by se jejich plavidlo opět vydalo k ruské lodi, riskovalo by rovněž zamrznutí.

Češi v Antarktidě

Úplně první Čech, který se na ledový kontinent podíval, byl Václav Vojtěch. Do Antarktidy se dostal v roce 1929 jako člen americké vědecké expedice pod vedením legendárního Richarda Evelyna Byrda. Další Češi se pak v Antarktidě objevili až v roce 1957. Do roku 1970 jich pak v Antarktidě pracovalo 11, především na ruských a amerických stanicích. Josef Sekyra se pak v roce 1969 jako první Čech dostal i na jižní pól. Ve stejném období ale ukázala země i svou nelítostnou tvář. V roce 1960 při požáru na ruské stanici Mirnyj zahynul český meteorolog Oldřich Kostka. Jeho jméno dnes může každý najít na mapě Antarktidy. Byla po něm totiž pojmenována 1 570 metrů vysoká hora.

Současná česká stanice byla vybudována v letech 2005 a 2006. Prakticky celou rozloženou stanici – tedy přes 150 tun materiálu – na břeh ostrova dostal bez pomoci těžké vyloďovací techniky chilský ledoborec. Zajímavostí ale je, že po sobě Češi v Antarktidě prakticky nezanechávají stopu, píše CT24.

Stanice má totiž dokonalou tepelnou izolaci a vytápění je zabezpečeno vzduchotechnikou využívající solární ohřev vzduchu. Třetina z celkové spotřeby energie potom pochází z osmi větrných elektráren o celkovém výkonu 12 kilowattů a další třetinu stanice čerpá ze slunce. Zbytek zajišťují klasické dieselagregáty. Odpadky putují do spalovny komunálního odpadu. To, co spálit nelze, jednou za tři až čtyři roky odvážejí k likvidaci na palubě ledoborce do Jižní Ameriky.

Největším nepřítelem polárníků je počasí. "Počasí je na Antarktidě faktorem, který ovlivňuje úplně všechno," řekl český vědec Pavel Kapler. V době expedice denní teploty vystupují na hodnoty okolo 5 stupňů Celsia. Noční minima pak v létě sahají až k hodnotám -10 stupňů. Obvyklé jsou i četné srážky, většinou sněhové. Na jižní polokouli je orientace komplikovaná tím, že je tu zdánlivě otočený sever a jih, člověk má tedy pocit, že slunce po obloze jde v opačném směru, a to ho může zmást. A pozor si polárníci musí dát i na divoká zvířata.