Žena se "špatně" zamilovala, za trest ji hromadně znásilnili

Policie oznámila, že v souvislosti s případem bylo zatčeno 13 podezřelých.

Žena (20)  policistům řekla, že rada starších ve vesnici Subalpur, nacházející se asi 180 kilometrů severně od Kalkaty, jí udělila pokutu 25.000 rupií (8140 Kč) za milostný poměr s mužem z jiné komunity. Když rodina uvedla, že je příliš chudá a na zaplacení pokuty nemá peníze, rada nařídila jako trest hromadné znásilnění.

"Jejich vztah trval téměř pět let. V pondělí muž navštívil ženu v jejím domově a požádal ji o ruku, vesničané to ale zaregistrovali a zorganizovali soud. Ten páru udělil pokutu ve výši 50.000 rupií," řekl BBC šéf místní policie C. Sudhakar. "Muž zaplatil, ale ženina rodina zaplatit nebyla schopna. Tak předseda rady, který je vzdáleným příbuzným oběti, nařídil znásilnění," dodal.

V Indii sice neplatí náboženské právo, jenže...

V Indii, Bangladéši i na Šrí Lance existuje sekulární ústava, tj. neplatí zde náboženské právo (na rozdíl od Pákistánu, kde islámská šarí'a vstupuje do politického života velmi výrazně, i když v různých obdobích v nestejné míře). Politická opatření "na papíře" jsou rozšíření reprezentace žen vlastně příznivá, problémem je spíše jejich zavádění do praxe.

V Indii hraje navíc roli hierarchické kastovnictví - podle sekulární ústavy je sice jakákoli diskriminace na základě kasty, etnika, pohlaví, náboženství atd. protizákonná, v praxi nicméně diskriminace často přetrvává, a to bohužel i v rozhodování soudních sporů, a ještě více v přístupu policie ke kauzám jako je např. domácí násilí, znásilnění apod. Jsou zde také propastné sociální rozdíly mezi městem a venkovem a mezi jednotlivými oblastmi státu. Zcela odlišná je tedy např. situace žen z městských středních vrstev, zejména žen vzdělaných, a situace venkovských žen, zvláště z nízkých kast, kde je negramotnost velmi vysoká, a mezi ženami ještě vyšší než mezi muži.

Tradiční postavení hinduistických žen, jak je představují etické kodexy (tzv. dharmašástry) z období přelomu letopočtu a 1. tisíciletí n.l., vycházelo jak ve vztazích sociálních, tak ve vztazích genderových z principu hierarchie. Muži patřila sféra veřejná, ženě sféra soukromá. Žena byla definována především jako oddaná manželka a matka. To by samo o sobě nebylo žádným indickým specifikem, obdobné funkcionalistické rozdělení společenských rolí, jejichž hlavním smyslem má být zachování kontinuity rodu, najdeme i v Bibli, Koránu, ba i v novodobém viktoriánském konceptu měšťanské společnosti.

Specifická je však skutečnost, že indická společnost není dosud společností převážně sekularizovanou, ale náboženskou - náboženské archetypy zde tedy hrají výraznější roli než např. ve většině (v podstatě sekularizovaných) evropských zemí křesťanského kulturního prostoru. 

Samota je v indické tradici vnímána jako velké osobní neštěstí. Z tohoto hlediska je třeba pohlížet i na instituci dohadovaných sňatků, kterou pohled z Evropy často zjednodušuje pod vlivem realistických románů - na představu o trápení dítěte, které si "kvůli gruntu" musí vzít zlého/zlou šeredu a vzdát se své skutečné a pravé lásky.

V současné době tato instituce zpravidla funguje tak, že rodiče počkají, najdou-li si syn/dcera partnerku/partnera sami. Dohodnutý sňatek se uskuteční, pokud si sami nezvolí. Mladí lidé jsou s tím srozuměni a donucování (či spíše tlak) ze strany rodičů, pokud jsem měla možnost vypozorovat, je dnes výjimečným jevem. Na možnost dohodnutého sňatku se nahlíží jako na pojistku, aby člověk nezůstal sám jen proto, že si vhodného partnera/partnerku nenašel, a rodinu založit chce, informuje server padesatprocent.cz.

Manželství nepředstavuje romantický koncept lásky a vášně, ale partnerství pro život, jehož smyslem je spolupráce (ovšem v rámci vymezeného modelu genderových rolí), výchova dětí a sociální bezpečí. Faktem ovšem je, že jsou-li děti v tomto společenském klimatu od malička vychovávány, vnímají instituci dohadovaných sňatků jako něco samozřejmého a správného, "přirozeného".