Pozor: Vzteklina opět děsí svět, veterináři varují i Česko

Podle plánu filipínského ministerstva zdravotnictví má být očkováno proti vzteklině nejméně 70 procent ze zhruba deseti milionů psů žijících v zemi. Tím by podle ministerstva měla vzteklina do roku 2016 zmizet ze seznamu nemocí, které jsou příčinou smrti lidí.

"Budeme se snažit naočkovat tolik lidí, kolik jen půjde," řekl Raffy Daray, manažer programu na kontrolu vztekliny. Tato nemoc se přenáší převážně zvířecím kousnutím. Filipíny patří podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) mezi prvních deset zemí na světě co do výskytu vztekliny.

Česká republika je prostá vztekliny, poslední výskyt u lišek byl zaznamenán v roce 2002 a od roku 2004 jsme byli uznáni Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat (OIE) za zemi prostou. Stálo to velké úsilí, kdy se plošně vakcinovaly populace volně žijících zvířat, zejména lišek. Vakcinace probíhala 20 let od jara roku 1989 do podzimu roku 2009 a do terénu bylo za toto území rozmístěno 32,5 miliónů dávek vakcíny. Situaci stále monitorujeme a v roce 2011 bylo na vzteklinu s negativním výsledkem vyšetřeno 3 416 lišek.

Stejně jsou na tom se vzteklinou u zvířat naši sousedé v Německu, Rakousku a na Slovensku. V Polsku je situace horší, zde stále vakcinují a vzteklina se zde vyskytuje a to dokonce i u skotu, ovcí a koz. Obdobná situace jako v Polsku je i na Ukrajině a proto slovenští kolegové vakcinují v pásmu podél hranic s těmito zeměmi. V oblasti okolo českých hranic v tuto chvíli bezprostřední nebezpečí nehrozí. Výskyt zjistili v roce 2011 nejblíže ve vzdálenosti 150 km od českých hranic. Abychom byli dostatečné informování, máme s polskými veterináři dohodu, že nám měsíčně hlásí výskyt vztekliny, informuje Vetkom.cz.

Josef Duben, mluvčí Státní veterinární správy, minulý týden v deníku.cz varoval:„Již jsme upozorňovali, že hrozí riziko zavlečení vztekliny na území ČR, zejména ze zemí, kde se vzteklina stále vyskytuje. Jde především o balkánské země, ale například i o Polsko a samozřejmě i o země mimo EU."

Se vzteklinou musejí na svých cestách počítat zejména cestující se psy, povinná vakcinace je oprávněná. A je dobré, aby se nechal očkovat i cestovatel, pouští-li se na taková místa jako je Asie, Indie, Jižní Amerika, jižní Afrika, severní Afrika, ale i Egypt či Turecko, Balkán nebo Ukrajina.

Vzteklina je neléčitelná

Pokousaný člověk by měl co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc, protože virus se šíří v nervových vláknech, která nejsou přístupná pro imunitní systém. Proto nevznikají protilátky a onemocnění nejde spolehlivě diagnostikovat před nástupem klinických příznaků. Po jejich nástupu však již není pomoci a onemocnění končí vždy smrtí a to jak u psa, tak i u člověka.

Tyto příznaky již rozvinuté choroby jsou velice rozmanité. Přítomna je akutní silná bolest hlavy, zvýšení dráždivosti, agresivní pohyby, částečné ochrnutí různých částí těla, které může odeznívat a opět se vracet, či svalové křeče nebo záchvaty podobné epileptickým. Rozvíjí se i změny duševní a objevují bizarní a nenormální myšlenky, nekontrolovatelné vzrušení a rozrušení, záchvaty úzkosti a depresí. Pacient má problémy se spánkem až se dostává do stádia, kdy je naprosto neschopen spát, je zmatený a dezorientovaný se záchvaty paranoie.

Výjimkou nejsou ani nezvladatelné a neopodstatněné pocity strachu a extrémní přecitlivělost na ostré světlo, určité dotyky a zvuky, pacienta stíhají halucinace a postupně se dostává do deliria. Negativně ovlivněno je i svalstvo celého těla a především obličeje a očí, což způsobuje dvojité vidění či neschopnost mluvit. Postižení dýchacího svalstva je extrémně závažně, jelikož nepohyblivost bránice způsobuje dýchací obtíže až naprostou nemožnost dýchaní.

Typický obraz pacienta se vzteklinou zahrnuje „pěnu u úst"- ta je dána velice zvýšenou tvorbou slz a slin, píše Vitalion.cz. Zároveň ztrácí schopnost mluvit a polykat, tento komplex je typický pro pozdní stádia onemocnění. V jeho důsledku je u postižených rozvinuta hydrofobie, teda panický strach z vody. Kvůli ochrnutí svalstva hrdla a čelisti postižený nemůže polykat a při pohledu na vodu, kterou nemůže uhasit svou postupně sílící žízeň, často dostává záchvaty paniky. Střídají se období mánie a letargie vyúsťující až v kóma a následnou smrt. Ve většině případů je příčinou smrti již zmíněná dechová nedostatečnost.