Proč se stovky lidí utopily? Tragická nehoda trajektu odborníky mate

Evakuace může být velice chaotická a nebezpečná a mezi námořníky se ctí základní princip, že i poškozené plavidlo může být tou nejlepší záchrannou lodí. Pro trajekty jako byl Sewol ale toto pravidlo neplatí - za určitých okolností se totiž mohou potopit velice rychle, a je proto zásadně důležité v případě jakýchkoli potíží připravit cestující na možné opuštění lodi.

Ačkoli kapitán trajektu byl velmi zkušený, čekal s nařízením evakuace půl hodiny od chvíle, kdy se loď začala nebezpečně naklánět. Pasažéři také dostali instrukce, aby se drželi v podpalubí.

"Kdyby jim neřekli nic, zřejmě by všichni vyšli na palubu, aby zjistili, co se děje," tvrdí Mario Vittone, bývalý vyšetřovatel americké pobřežní stráže. První část evakuačního postupu by tak cestující udělali sami od sebe.

Kapitán I Čun-sok pracoval na moři nejméně 40 let, řídil trajekty i nákladní lodě a na trase na ostrov Čedžu jezdil osm let, nejméně desetkrát do měsíce. Po svém sobotním zatčení se omlouval rodinám cestujících, zároveň ale svůj postup hájil - voda v místě havárie prý byla tak studená a proudy tak silné, že hrozilo lidem nebezpečí.

Podle odborníků ale takové vysvětlení postrádá logiku. Kapitán mohl lidi svolat na palubu, i když si nebyl jistý, zda bude potřeba loď evakuovat. Podle bývalého šéfa americké pobřežní stráže Thada Allena měl kapitán udělat dvě věci: "Neustále se pokoušet loď zachránit, ale zároveň zmírnit riziko ztráty životů tím, že se pasažéři připraví na opuštění plavidla."

"Mohl pak jednoduše změnit rozkaz, kdyby se loď nakonec nepotápěla. V nejhorším případě by museli cestující strpět několik minut nepohodlí, když by stáli nacpaní na palubách," tvrdí Vittone.

Psali jsme: Potápěči pronikli do vraku trajektu a vyprošťují těla. Policie krotí pozůstalé +VIDEO Tragédie jihokorejského trajektu v OBRAZECH  

I když stále není jasné, co potopení trajektu Sewol způsobilo, musel si prý být kapitán vědom rizik, které naklonění lodi má. Pokud se totiž dostane voda na paluby, kde se převážejí automobily, postupuje pak potápění rychleji. Při určitém úhlu náklonu jsou navíc nepoužitelné záchranné čluny a lidé uvnitř se nemohou dostat ven, protože stěny se z jejich pohledu stanou stropy.

Korejský institut mořeplavby si ve studii z roku 2003 všiml potíží, s jakými evakuace lodí probíhají. Lidé bývají zmatení, nedokážou se rychle orientovat a evakuace většinou trvá mnohem déle, než předpokládají evakuační plány.

Stejná studie uvádí i názorný příklad: evakuaci vysokorychlostního trajektu v Lamanšském průlivu v roce 1995. Evakuovat 308 cestujících tehdy trvalo hodinu, i když bylo příznivé počasí a denní světlo.

Podle Allena lze použít na moři i selský rozum - pokud se situace zhorší natolik, že zachraňovat loď už nemá smysl, musí se udělat vše pro záchranu cestujících. "Pokud si nějakou dobu mysleli, že mohou loď stabilizovat, tak dělali to nejlepší v zájmu svých pasažérů," myslí si Allen. "Ve chvíli, kdy si uvědomili, že loď je ve skutečném nebezpečí, ale měli začít okamžitě jednat a dostat lidi do záchranných člunů."