VIDEO: Austrálie čekala na zatmění Slunce, přišlo zklamání

Dokonalý prstenec vzniklý překrytím slunečního disku Měsícem byl podle astronomů pozorovatelný jen v malé neobydlené části Antarktidy. Částečné zatmění pak měli mít možnost pozorovat za jasného počasí obyvatelé jižní Austrálie.

Zklamaní byli především obyvatelé Tasmánie, kde měly být podle předpovědí podmínky k pozorování zdaleka nejvhodnější. Měsíc měl zakrýt až 72 procent slunečního kotouče, od rána však halily nebe bouřkové mraky. "Vypadá to, že bohové dnes nejsou na naší straně," řekl Phil Watkins z Tasmánské astronomické společnosti. I tak vyrazil s kamarády na vrcholek Rosny Hill nedaleko tasmánské metropole Hobart.

Zataženo bylo také v Sydney. V místní hvězdárně se sešlo 150 hostů, aby společně pozorovali "velký tlustý banán", jak úkazu podle tvaru přezdívali australští novináři. "Viděli jsme jen úplný začátek zatmění, jen pár minut před tím, než se zatáhlo," řekl astronom Andrew Jacobs.

Zdroj: YouTube

Prstencové zatmění Slunce mohou lidé rovněž spatřit v úzkém pásu na Zemi (širokém maximálně 350 km) zvaném pás annularity. Při úkazu je měsíční kotouč na obloze úhlově menší (bývá na své dráze dál od Země či blízko odzemí) a nezakrývá tak ani při přechodu před středem slunečního kotouče Slunce celé. Kolem Měsíce se tak při maximální fázi v pásu annularity rozkládá prstýnek naší mateřské hvězdy. Prstencové zatmění může trvat maximálně asi 12 a půl minuty (Měsíc dosahuje méně jak 92 procent úhlového slunečního průměru), běžně však netrvá déle jak 6 minut. Při výraznějším prstencovém zatmění (úhlový průměr Měsíce je větší jak 97 procent slunečního kotouče) lze vnímat v krajině šero.

Úplné zatmění Slunce mohou spatřit lidé nacházející se v úzkém pásu na Zemi (širokém maximálně 270 km) zvaném pás totality. Během úkazu je Měsíc na obloze úhlově větší než Slunce (Měsíc je na své dráze kolem Země poblíž přízemí) a zakrývá tak sluneční kotouč úplně. Takové zatmění může trvat maximálně 7 a půl minuty, běžně však nedosahuje délky ani 4 minut.

Během úplného zatmění Slunce se naskýtá jedinečná možnost pozorovat jevy nad oslnivou sluneční fotosférou, zejména narůžovělé protuberance v chromosféře a rozsáhlé struktury stříbřité koróny. Na obloze jsou pozorovatelné nejjasnější hvězdy a planety. Obloha je tmavě modrá a na obzoru kolem dokola jsou rozloženy barvy ne nepodobné barvám za soumraku. Úplné zatmění Slunce lze bezpečně pozorovat pouhýma očima i dalekohledem bez nutnosti speciálního filtru.

Částečné zatmění Slunce mohou pozorovat lidé na rozsáhlém území Země. Měsíc při něm v průběhu úkazu nezakryje sluneční kotouč celý. Úplnému, prstencovému nebo hybridnímu zatmění předchází právě částečné, při němž Měsíc postupně (asi hodinu) zakrývá stále větší plochu slunečního kotouče. Po maximu úkazu následuje opačný proces (Měsíc postupně ustupuje a odkrývá tak stále větší plochu Slunce). Mimo pás totality či annularity lidé spatří jen částečné zatmění. Velikost maximálního zakrytí slunečního kotouče závisí na vzdálenosti pozorovatele od zmíněného pásu (čím je pozorovatel dál, tím menší průměr slunečního kotouče je zakryt Měsícem při maximální fázi zatmění).

Nastávají však i taková zatmění, která jsou pozorovatelná jen jako částečná (stín Měsíce se ani na okamžik nedotkne zemského povrchu a přechází vysoko nad ním, obvykle nad oblastí Arktidy či Antarktidy). V takovém případě platí, že čím je pozorovatel více na pólu a Slunce níže u obzoru, tím je velikost částečného zatmění větší. Při velikém zakrytí slunečního kotouče (nad cca 95 % slunečního průměru) lze již pocítit šero, píše astro.cz.