Korejská policie jde tvrdě po náboženské komuně, kvůli trajektu Sewol

Tři stoupenci církve byli zadrženi a obviněni z napomáhání při útěku. Členové komuny nazvané Evangelická baptistická církev policisty do svého komplexu asi dvě hodiny jízdy od Soulu vpustili až po krátkém střetu, během kterého někteří zpívali náboženské písně a jiní vinili vládu z perzekuce. Komuna sídlí na ploše asi deseti fotbalových hřišť a policisté postupně prohledávali všechny budovy.

V Jižní Koreji v úterý začal ostře sledovaný proces s kapitánem trajektu a 14 členy jeho posádky. Nejvážnější obvinění vznesené proti kapitánovi a třem dalším zní "vražda způsobená úmyslným zanedbáním povinnosti".

Ju Pjon-una policie stíhá v souvislosti s obviněním ze zpronevěry, zanedbání povinností a daňových úniků v nepřehledné síti podniků soustředěných kolem investiční firmy I-One-I, kterou vlastní či vlastnili jeho synové a která mimo jiné provozovala lodní společnost Chonghaejin Marine, jíž patřil trajekt Sewol.

Evangelická baptistická církev je někdy nazývaná jako Sekta spásy. Její členové prý Pjon-una oslovují "Mojžíš". To ale oni sami popírají. Církev se dostala do centra mediální pozornosti v roce 1987, kdy se 32 lidí údajně spojených s odštěpeneckou skupinou sekty našlo mrtvých na půdě jedné továrny poblíž Soulu. Podle úřadů se jednalo o hromadnou sebevraždu.

Korejsko-německý filozof Han Bjung-čul, profesor na Univerzitě umění v Berlíně a autor knihy Společnost únavy (Müdigkeitsgesellschaft), napsal 26. dubna v deníku Frankfurter Allgemeine, že potopení trajektu Sewol bylo tragickým důsledkem dehumanizace společnosti, jejímž zdrojem je neoliberalismus.

V Jižní Koreji vyvolala Společnost únavy jisté pozdvižení, moderní společnost tu totiž většinou považují za „společnost výkonu". Podle Hana jsou dnes lidé schopni udřít se k smrti či se přivést na pokraj úplného vyčerpání, třebaže je k tomu nikdo nenutí. Informaci přinesl finmag.penize.cz.

Ve zmiňovaném článku s názvem Všichni jsme na jedné lodi Han píše, že z tragédie Sewolu „nemůžeme vinit nepozornost posádky, nedostatek profesionalismu, ani specifika Jižní Koreje." „Ta tragédie je metaforou moderní společnosti," tvrdí.

Han připomíná, že jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje označila kapitána trajektu za „vraha", ovšem namítá: „Tím, kdo je za tragédii zodpovědný především, je předchůdce dnešní prezidentky I Mjong-bak, který v zemi prosazoval neoliberální politiku."

Han podotýká, že ještě v roce 2009 byla maximální životnost osobních lodí stanovena zákonem na dvacet let. Prezident I, který zemi vedl mezi lety 2008 a 2013 ale v rámci svých opatření „vstřícných k byznysu" lhůtu prodloužil na třicet roků. „Tato politika zaměřená na výkonnost byznysu dramaticky zvýšila riziko nehod," uzavírá Han.