Smířlivá politika je u konce, Pákistán rozjel válku proti islamistům

Hlavní vojenské operace probíhají na pákistánském kmenovém území Severní Vazíristán, který je baštou bojovníků afghánského islámského hnutí Taliban a mezinárodní teroristické sítě Al-Káida. "Dlouho očekávanou" operaci nařídila pákistánská vláda, zdůraznila armáda v prohlášení.

Spojené státy již delší dobu podle agentury AP tlačily Pákistán k tomu, aby zahájil operaci v Severním Vazíristánu, který je jednou z mála oblastí na severozápadě země, kde armáda proti radikálům zatím rázně nezakročila.

Zahájení operace znamená podle AP konec politiky Islámábádu, který se v posledním roce snažil dosáhnout ukončení bojů vyjednáváním s radikály.

Nálety se podle bezpečnostních zdrojů soustředily na odlehlý hornatý region asi 25 kilometrů západně od města Miranšáh, které je hlavním střediskem Severního Vazíristánu. Podle těchto zdrojů již přišlo o život až 100 rebelů. Představitelé pákistánské rozvědky uvedli, že mezi oběťmi jsou uzbečtí bojovníci. 

Střední Asii čekají změny

Lze očekávat, že po odchodu hlavních sil spojeneckých vojsk z Afghánistánu v roce 2014 se i nadále prohloubí již započatá dezintegrace afghánského státu. Jedním z klíčových problémů může být určité zesílení napětí především v minulých letech pracně budovaných armádních složkách, které budou zeštíhleny a navíc se zvýší etnické problémy mezi většinovým paštunským obyvatelstvem a menšinami, tak i v rámci paštunských klanů.

Na místech se potom patrně upevní autorita lokálních velitelů bez oficiální legitimizace. Zvláště pokud centrum nebude schopno posílat velitelům „peníze výměnou za loajalitu", lze předpokládat, že polní velitelé budou hledat zdroje obživy jinde a jinak. S tím může souviset i jistý předěl pravomocí a přerozdělení území na lokální úrovni, uvedl Ústav mezinárodních vztahů Praha.

V souvislosti s predikcí nestability uvnitř Afghánistánu a se snížením odpovědnosti širšího mezinárodního společenství v afghánských otázkách se tak vnější řešení případných afghánských problémů přesune na sousední státy a zainteresované asijské či eurasijské velmoci (především Čínu, Rusko, Írán či Indii). Již dnes je tak nutné připravit se na nejrůznější scénáře, včetně těch horších.

Pokud jde o dvoustranné afghánsko-středoasijské vztahy, potom sice od roku 2001 došlo k nárůstu příhraničního obchodu i vzájemné humanitární výměny, pro všechny středoasijské země je však obchod s Afghánistánem relativně zanedbatelný. 

Největším problémem budoucích vztahů je tak obava místních režimů z přelití případného ozbrojeného konfliktu do Střední Asie. Lze však očekávat, že jakákoliv afghánská síla se totiž bude soustředit především na vnitroafghánské problémy než na expanzi za hranice země. Hlavní hrozbou by tak mohly být nejrůznější radikální skupiny se základnami ve Střední Asii.

Na tomto místě je však nutné podotknout, že skupiny, jež jsou považovány za nejnebezpečnější, mají momentálně své priority jinde nebo naopak ve Střední Asii většinou ilegálně působí. V prvním případě se jedná především o tzv. Islámské hnutí Uzbekistánu, jehož momentální vůdcové však již nepocházejí ze Střední Asie a zaměřují se především na jižní Asii, případně na celosvětový džihád. Ve druhém případě jde spíše o celosvětové islamistické skupiny jako Hizb ut-Tahrír či jiné. Tyto skupiny operují především v liberálnějším Kyrgyzstánu, což je často trnem v oku sousedních států, informuje irr.cz.