Další konflikt mezi Čínou a Japonskem? U sporných ostrovů zmizeli rybáři

Příčina neštěstí zatím není známa. Čína na místo vyslala dvě záchranná plavidla, kterým se už prý podařilo zachránit pět mužů z celkem desetičlenné posádky. Japonsko mezitím oznámilo vyslání hlídkovací lodi a letadla.

Peking a Tokio se přou o skupinu neobydlených ostrůvků, které Japonci nazývají Senkaku a Číňané Tiao-jü, kvůli předpokládaným zásobám nerostných surovin.

Jedná se o osm převážně skalnatých útvarů, z nichž pět by se dalo označit za ostrovy. Japonsko nad nimi získalo kontrolu v roce 1895, kdy obsadilo také Koreu a Tchaj-wan. Po druhé světové válce byly ostrovy až do roku 1972 spravovány USA. Poté byly navráceny Japonsku a dnes jsou součástí prefektury Okinawa. Čína ale tvrdí, že ostrovy byly pod její kontrolou po celá staletí a od jejich navrácení Tokiu si na ně činí nárok. Stejnými argumenty si souostroví nárokuje Tchaj-wan.

Krokem který spustil současnou krizi bylo rozhodnutí japonské vlády z října 2012 odkoupit ostrovy od jejich soukromého vlastníka. Kabinet ale pouze reagoval na iniciativu nacionalistického tokijského guvernéra Šintaró Išihara, který chtěl sám pomocí peněz z veřejné sbírky souostroví odkoupit a zahájit na něm výstavbu. To by nejspíš vyvolalo ještě vážnější krizi.

Konflikt ve Východočínském moři je na první pohled téměř ve všech ohledech kopií toho v Jihočínském moři. Pouze místo šesti aktérů jsou tady tři a i sporných území je o něco méně. Přesto lze najít několik důležitých rozdílů. V první řadě je to samotný důvod konfliktu. Zatímco spory ve Východočínském moři jsou jasným důsledkem nacionalismu, v Jihočínském moři hraje tato proměnná spíše roli katalyzátoru. Hlavní příčinou je totiž surovinové bohatství oblasti (zemní plyn, ropa, rybolov) a v ještě větší míře pak strategický význam tohoto moře. Druhým rozdílem je asymetričnost aktérů. V případě Jihovýchodní Asie je Čína jasným hegemonem a nebýt podpory USA ostatním státům v oblasti, Peking by už nejspíš dávno prosadil svou. Japonsko je ale v porovnání s Filipínami či Vietnamem daleko silnějším a nebezpečnějším protivníkem. To je také důvod rozdílného přístupu Pekingu k řešení obou konfliktů, informuje server sekuritaci.cz.

V Jihočínském moři prosazuje bilaterální přístup, kde může využít svou převahu (ekonomickou i vojenskou) při jednání s jednotlivými státy, a snaží se zabránit jakýmkoli snahám o multilaterální řešení (např. v rámci ASEAN). Ve Východočínském moři Peking usiluje naopak o multilaterální přístup, protože proti němu stojí daleko silnější ekonomická a vojenská mocnost, než je tomu v případě jihovýchodní Asie.