Co chystá KLDR? Po zkoušce raket přišla série dělostřeleckých granátů

Střely odpálené z míst nedaleko přísně střežené a značně opevněné hranice mezi oběma korejskými státy dopadly do moře severně od námořní hranice. Proto Jižní Korea palbu neopětovala, uvedl důstojník vrchního velení jihokorejské armády, jehož jméno zpráva neuvedla.

Podle jihokorejské tiskové agentury Jonhap odpálila KLDR stovku dělostřeleckých granátů.

Severní Korea v poslední době provádí nezvykle vysoký počet raketových zkoušek. Zároveň ale navrhla sérii kroků, které by podle ní mohly zmírnit napětí mezi oběma korejskými státy, které se od války v 50. letech minulého století formálně stále nacházejí ve válečném stavu.

Co víme o motivech Kim Čong-una?

Tato otázka je důležitá i proto, že rozhodování obvykle jen čistě racionální není a je činěno v širším, někdy těžko popsatelném, kontextu. O mladém diktátorovi KLDR toho ovšem víme zoufale málo. Po zklamání z dalších dětí byl pro bývalého vládce Severní Koreje Kim Čong-ila v posledních letech velkou nadějí a stal se jeho oblíbencem. Studoval ve Švýcarsku, ale domů, do izolace, se vrátil poměrně záhy. Navštěvoval vojenskou univerzitu v Pchjongjangu. I přes svůj věk (narodil se v roce 1983, nebo 1984) na tom prý není zdravotně nikterak dobře – je obézní, má cukrovku a zřejmě i následky po automobilové nehodě, informuje server onwar.eu.

Výše uvedené, které je extraktem našeho vědění (z otevřených zdrojů samozřejmě) k vytvoření psychologického profilu ani náhodou nepomůže. A tak Kim Čong-un může být stejně tak dobře v racionálním jako v sebevražedném módu. Říká se, že ukazování svalů (jeden z důležitých signálů v mezinárodních vztazích, který může mít například formu vojenského cvičení, manévrů jednotek u hranic a podobně) severokorejský vůdce používá pro to, aby si upevnil svou domácí moc – získal si podporu armády, která má ráda razantní vůdce. Z podobných důvodů zřejmě již nechal popravit řadu prominentů. To je zcela racionální přístup. A současné manévry mohou mít i takové vysvětlení.

Problém je, jak upozorňuje politický psycholog Robert Jervis v The Logic of Images in International Relations, že signály mohou být také čteny špatně, což může mít katastrofální důsledky.