NÁZOR: Na místě jsou rázná opatření vůči KLDR, soudí analytik

Nutný je systém nové generace

Uvedené inovace zvyšující pohotovost a operativnost severokorejského arzenálu doplňují již existující portfolio raket s různým dosahem a nosností, které ohrožují americké síly v Asii, vyzdvihuje Weitz. Dodává, že KLDR vyvinula i střely dlouhého doletu schopné doletět do Spojených států a nést přitom jadernou, bakteriologickou či jinou nekonvenční hlavici.

Severní Korea navíc nedávno opět oživila plutonium produkující reaktor v Jongbjonu, připomíná analytik. Podotýká, že Washington čelí severokorejské hrozbě diplomacií, sankcemi, aliancemi i vojenskou silou, která zahrnuje dislokaci jak útočných zbraní jako taktické jaderné nálože, tak obranných prostředků typu protiraketových kinetických systémů.

Jednou z výhod obrany proti balistickým raketám je to, že snižuje nutnost nasadit jaderné zbraně či konflikt jakkoliv eskalovat, vysvětluje odborník. Poukazuje ovšem, že původní protiraketový deštník chránící od roku 2004 území Spojených států uspěl v testech pouze se smíšenými výsledky, tudíž pro eliminaci severokorejské hrozby bude nutný systém nové generace.

Aby se neopakovaly problémy z minulosti, americký Kongres by měl přimět Pentagon k pokračování soutěže dvou konstrukčních kanceláří, což zajistí ten nejlepší a cenově i časově nejdostupnější produkt, míní autor komentáře. Dodává, že americký protiraketový systém ale konstantně odmítá Rusko, bez ohledu na jeho rozmístění a schopnosti, a to díky svému přehnanému pocitu ohrožení a své snaze oslabovat a rozdělovat Západ.

"Během let se ruští činitelé snažili pozdržet a narušit americké programy protiraketové obrany různými prostředky, včetně denunciační rétoriky, zastrašování amerických partnerů a dalších iniciativ," píše Weitz. Tvrdí, že americká strana se dlouhá desetiletí pokouší rozptýlit ruské obavy, když Moskvě nabízí transparentnost a důvěru posilující opatření.

Přesto se Washingtonu nepodařilo ruské námitky vyvrátit, jelikož Moskva - podobně jako Pchjongjang - vždy odmítala a zlehčovala americké nabídky kompromisu, deklaruje analytik. Dodává, že republikánští i demokratičtí prezidenti se zároveň odmítají zříci prostředků, které chrání Američany i jejich spojence, například Izrael a Jižní Koreu, před nepřátelskými raketami.

Bez ohledu na zdlouhavé spory o protiraketovou obranu Rusko a Spojené státy opakovaně uzavřely velké smlouvy omezující zbrojení, například přelomovou SALT z roku 1972, která zavedla restrikce na ofenzivní i obranné zbraňové systémy, připomíná Weitz. Dodává, že ruská vláda sice po skončení studené války stále hlasitěji hořekovala nad americkým zájmem o protiraketovou obranu, která má čelit především hrozbě KLDR a dalších darebáckých států, přesto v roce 2002 podepsala Smlouvu o omezení útočných strategických zbraní, jež podstatně snížila stavy jaderných arzenálů na obou stranách i při absenci jakéhokoliv závazného omezení strategické obrany.

Spojené státy dychtí po dialogu

"Moskva se sice v dalších letech snažila omezovat americkou protiraketovou obranu, v roce 2011 ale přistoupila na desetiletou smlouvu New START, kterou obě země letos prodloužily," pokračuje analytik. Vyvozuje z toho, že americká protiraketová obrana ve skutečnosti není zásadní překážkou pro jednání o omezení zbrojení mezi Ruskem a Spojenými státy, protože Moskva již 50 let opakovaně upozaďuje téma protiraketové obrany, aby dosáhla jiných priorit, především omezení amerického útočného jaderného potenciálu.  

Dalším důvodem, proč Rusko v této oblasti činí kompromisy, je malý počet amerických protiraketových střel, které mohou sotva neutralizovat enormní ruský arzenál balistických raket, střel s plochou dráhou letu a v poslední době i hypersonických zbraní, míní expert. Připomíná, že Sovětský svaz i Rusko vždy masivně investovaly do posilování a diverzifikace svých strategických úderných sil, což momentálně zahrnuje vývoj střel plochou dráhou letu na jaderný pohon či jaderných torpéd dlouhého dosahu.

Rusko by ale snadno překonalo americkou protiraketovou obranu i bez těchto děsivých zbraní, domnívá se autor komentáře. Dodává, že pýcha Kremlu je ale uražena, pokud Washington vnímá jako větší hrozbu Severní Koreu, Írán nebo Čínu.

Kremelské výpady proti americké protiraketové obraně jsou navíc samoúčelné, jelikož Rusko samo silně investuje do těchto systémů, přičemž ruský prezident Vladimir Putin se nedávno chlubil, že jeho země vyvíjí světově nejefektivnější obranu proti hypersonickým zbraním, vyzdvihuje Weitz. Věří, že tažení proti americké protiraketové obraně má pouze sešikovat Rusy za Putinovým režimem, ospravedlnit vojenské výdaje a oslabit americké spojenecké vazby prostřednictvím výhrůžek zemím, které by na programu spolupracovaly, a nabídkou výhodných smluv výměnou za zřeknutí se prostředků, které by tyto státy chránily před raketovým úderem.

Místo snah o neuchopitelné smluvní omezení protiraketové obrany by Rusko a Spojené státy měly otázku řešit v rámci svých nově obnovených rozhovorů o strategické stabilitě, míní odborník. Domnívá se, že obě strany by si například mohly vyměňovat hodnocení regionálních raketových hrozeb a potenciálních opatření k jejich snížení.

"Američtí vojenští představitelé dychtí po rozšíření dialogu o vyhnutí se konfrontaci," ujišťuje Weitz. Doporučuje proto, aby Washington a Moskva začaly intenzivněji zadržovat hlavní důvod amerického protiraketového programu, tedy stále sofistikovanější hrozbu ze strany KLDR. Navrhuje vyvinout silný tlak na Pchjongjang s cílem přimět jej k omezení jeho destabilizujících raketových programů.

Zároveň by Spojené státy měly investovat do masivní protivzdušné a protiraketové obrany na ostrovech Guam, Havaj a Palau, do celosvětové sítě protiraketových senzorů a nové generace protiraketových střel, které mohou odradit Severní Koreu od zvažování útoku, apeluje analytik.