Změna, o které se nemluví: Expert popsal proces, který může proměnit svět

Omezený pohled na věc

Výsledkem je, že Čína a Rusko se sbližují a Indie nemá výběr a musí se přiklánět k těmto mocnostem, varuje Kaplan. Upozorňuje, že sbližování čínské a ruské zahraniční politiky je často připisováno skutečnosti, že jde o dva autoritářské režimy, avšak to je velmi omezený pohled.

"Jsou to velmi odlišné autoritářské režimy díky velmi odlišné historii, kultuře a geografii," pokračuje odborník. Deklaruje, že čínský systém je silně institucionalizovaný, proobchodní a disponuje mnohem rozvinutější ekonomikou a technologickou základnou než ten ruský, který zůstává avanturistickou oligarchií.

S ohledem na více než 4 tisíce kilometrů dlouhou společnou hranici, o kterou se mnohokrát bojovalo - naposledy v roce 1969 -, jsou obě země vzájemně hluboce podezíravé, uvádí Kaplan. Doplňuje však, že v posledních letech pořádají Čína a Rusko společná vojenská cvičení, která simulují velké vojenské operace typické pro velmocenské konflikty, nikoliv asymetrické války či boj s terorismem.

Rusko se smířilo s vývozem čínských zbraní do postsovětských asijských republik i se skutečností, že čínský projekt Nové hedvábné stezky zahrnuje dodávky surovin z těchto zemí do Číny, poukazuje odborník. Podotýká, že v posledních šesti letech došlo ke třem desítkám setkáním mezi čínským a ruským prezidentem a podstatnému posílení spolupráce obou zemí v oblasti energetiky a výzkumu leteckých a vzdušných technologií a tyto trendy se pouze urychlily po zvolení Trumpa do Bílého domu.

Ačkoliv Peking cítí určité uvolnění napětí v jednání s USA, Trump nadále hrozí obchodní válkou, zatímco Moskva nemůže důvěřovat jeho administrativě, která kombinuje sankce a posilování vojenské přítomnosti ve východní Evropě, bez ohledu na to, že prezident sám označuje NATO za zastaralé a netaktně chválí svůj ruský protějšek, Vladimira Putina, vysvětluje expert. Soudí, že Čína ani Rusko neočekávají - a ani si nezaslouží - přátelství USA, ale zaslouží si konsistentní americkou politiku, které se jim nedostává.

Místo toho, aby se Washington sbližoval s Pekingem, aby vybalancoval Sovětský svaz jako v éře amerického prezidenta Richarda Nixona, případně se sblížil s Ruskem, aby vybalancoval Čínu, sbližují se Moskva a Peking, částečně proto, aby vybalancovaly amerického prezidenta, kterého vnímají jako nebezpečí, protože jej nejde analyzovat standardními diplomatickými způsoby, nastiňuje Kaplan. Zdůrazňuje, že americkou zahraniční politiku netvoří jen přímé akce Washingtonu, ale také prohlášení šéfa Bílého domu, a ta jsou momentálně velmi znepokojivá z pohledu amerických spojenců i protivníků.

Hluboké geopolitické dopady

Jako příklad dává odborník Indii. Upozorňuje, že zatímco tamní média se nedávno soustředila na návštěvu indického premiéra Naréndry Módího v Texasu, ten zároveň před měsícem podepsal s Putinem 15 dohod týkající se mimo jiné vojenské a energetické oblasti.

Módí a čínský prezident Si Ťin-pching také utlumili hraniční spory v Himálajích, které zuřily před dvěma lety, a panuje mezi nimi osobní chemie, jelikož jde o silně sebedisciplinované a soustředěné politiky, podotýká Kaplan. Připomíná, že indický ministr zahraničí Subrahmanyam Jaishankar v srpnu v Pekingu zopakoval, že v době, kdy se svět stává nepředvídatelnějším, vztahy obou zemí musejí být stabilizujícím faktorem.

"Stejně jako Spojené státy a Čína v mnohém nesouhlasily, když prezident Richard Nixon přijel v roce 1972 do Pekingu, Indie a Čína nyní nesouhlasí ohledně Pákistánu, Kašmíru, Nové hedvábné stezky, vzájemného tichého soupeření v Nepálu a na Srí Lance a dalších věcech," píše expert. Dodává, že přesto obě země považují své zájmy z velmi blízké, vzhledem k existujícím okolnostem.

Díky zahraničněpolitickým veletočům ve Washingtonu by nikdo neměl považovat indickou náklonnost ke Spojených státům za cosi samozřejmého či nezvratného, varuje Kaplan. Připomíná, že indicko-americké sbližování začalo za amerického prezidenta George W. Bushe a pokračovalo za jeho nástupce Baracka Obamy, ale bylo vázáno na specifické geopolitické podmínky, které již neexistují - americko-čínskou rivalitu, která však byla relativně malá, omezená a předvídatelná, a také na čínsko-ruské partnerství, které zůstávalo chladné.

Za Trumpa je americko-čínská rivalita turbulentní a nestabilní, přičemž čínsko-ruské partnerství je stále vřelejší, upozorňuje odborník. Konstatuje, že Indie s ohledem na geografickou blízkost s těmito euroasijskými mocnostmi nemůže zůstat zcela stranou sbližování mezi Moskvou a Pekingem a s ohledem na obecně se zhoršující vztah mezi Pekingem a Washingtonem není vyloučeno, že země se vrátí ke studenoválečné tradici balancování mezi velmocemi, která Indii prospěla, a nebylo by těžké se k ní tiše vrátit.

Média hlasitě upozorňují na Trumpovy přešlapy, ale je to právě tento tichý posun, k němuž možná právě dochází, co může svět navždy změnit, domnívá se Kaplan. Varuje, že dramatické politické změny a výkyvy z posledních let snížily váhu Spojených států v důležitých metropolích a toto oslabení důvěry může mít hluboké geopolitické dopady.