Syrská katastrofa: Arabista nabízí jiný pohled na krizi, závěr je děsivý

"Mnoho z nich (uprchlíků) jsou lidé s přenositelnými dovednostmi a jistou znalostí angličtiny či francouzštiny, ale jsou zde také desetitisíce chudých venkovanů, pro něž bude adaptace na život na jiném kontinentu velmi obtížná. Jejich tlak na evropské dveře ukazuje, že také oni chtějí život, který vedou Evropané: se svobodou, demokracií a šancí nalézt si vlastní cestu  v ekonomickém prostředí, které není dušené korupcí," míní historik.        

Dopady Sykes-Picotovy dohody

"Nicméně když komentátoři věnují pozornost pouze rozsahu této tragédie, riskují, že ji vytrhnou z kontextu. Nejde jen o poslední - pokud ne největší - ze série uprchlických krizí, které vzešly z událostí následujících po arbitrárním dělení arabsky mluvících provincií Osmanské říše ze strany Británie a Francie po první světové válce. Tato parcelace vedla k nespravedlnostem propleteným nestabilitou, které hrály roli při zrodu syrské tragédie. Předtím, než se v roce 2011 Sýrie ponořila do chaosu, byla nucena - podobně jako Jordánsko a Libanon - přijmou na sebe navazující vlny strádajících lidí prchajících ze svých domovů," připomíná McHugo.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.      

"Sýrie poskytla útočiště Iráčanům prchajícím před dopady sankcí po roce 1990 a následně před organizovaným zločinem a sektářskými boji, které tvoří charakteristické rysy nového Iráku od roku 2003. Dělala, co mohla, při svých omezených zdrojích, ačkoliv příliv kladl značné nároky na hospodářství a společnost. Nejchudší uprchlíci byli ve městech dobře rozpoznatelní, když téměř převzali lokální byznys leštění bot. Přeplněné školy čelily záplavě dalších žáků, pro něž bylo jen málo financí. Iráčané s penězi zároveň začali skupovat domy. To způsobilo závažný nedostatek bydlení a dokonce vedlo k zákonům omezujícím nákup domů cizinci," vysvětluje arabista.         

"To stále nebyla jediná probíhající uprchlická krize v oblasti. Během izraelského úderu na Libanon v létě 2006 byl téměř milion Libanonců - možná přes čtvrtinu obyvatel země - vyhnán z domovů v rámci hranic svého státu, nebo se nakonec změnil v uprchlíky, kteří ze země utekli. Zhruba 180 tisíc z nich přišlo do Sýrie a často je uvítala pohostinnost místních rodin, dokonce i v nejchudších oblastech země. Tito uprchlíci měli štěstí, jelikož většina z nich se nakonec mohla vrátit domů," uvádí expert.     

"Předtím, během patnáctileté občanské války v Libanonu v letech 1975-1990, byli Libanonci běžně nuceni vyhledat útočiště u svých známých a příbuzných patřících k jejich sektám a kmenům. Mnoho z nich se také nakonec mohlo vrátit do svých domovů," dodává McHugo.  

Nekončící krize

"První uprchlická krize byla ta palestinská na konci britského mandátu (v Palestině). Dokonce před jednostranným vyhlášením státu Izrael v květnu 1948 sionistické milice, které se později staly izraelskou armádou, zabavovaly Palestincům většinu majetku. Jak stručně nastínil palestinský historik Rašíd Chálidí, ti, kdo zakládali židovský stát, dobře chápali zaběhnuté demografické chování Palestinců, což znamenalo, že bez etnických čistek by v novém státě bylo téměř stejně Arabů jako Židů," pokračuje historik.

"Část z těchto uprchlíků stále žije pod izraelskou okupací v rámci mezinárodního práva, jako skoro 70% obyvatel Gazy, kteří byli do této enklávy vyhnáni izraelskými silami. Ačkoliv mnoho z nich žije doslova na dohled od svých pradávných domovů, mají jen malou šanci, že se vrátí. Další Palestinci začali nový život v zahraničí, ale mnozí tu možnost nemají. Kromě Jordánska jim arabské země nechtějí udělovat plné občanství," poukazuje odborník.

"Jejich zoufalost z opuštění ze strany mezinárodního společenství způsobila, že se uchýlili k ozbrojenému odporu, což vedlo ke krvavému rozdrcení Organizace pro osvobození Palestiny v Jordánsku během černého září 1970, následné destabilizaci Libanonu v 70. letech, izraelské invazi v roce 1982, během kterých byly zabity tisíce civilistů a v poslední době i k sebevražedným atentátům a necíleným raketám odpalovaným na izraelské civilisty Hamasem a dalšími islamistickými povstaleckými skupinami," píše McHugo.   

"Když otec Alana Kurdího, tříletého chlapce, který se utopil v příboji nedaleko Bodrumu, spílal bohatým arabským státům za to, že neposkytují pohostinnost syrským uprchlíkům, mnozí musí slyšet ozvěnu palestinského volání po spravedlnosti. Bude při natolik nejasné budoucnosti Sýrie rovněž tolika Syřanům odepřeno právo na návrat do jejich domovů? Pokud ano, dlouhodobé dopady na stabilitu oblasti raději nechtějme domýšlet," varuje závěrem komentář.  

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.