Co se stalo v Ankaře: Šlo o konspiraci, nebo kamufláž?

Agentury citovaly důvodné podezření, že jeden z atentátníků, náležících k Islámskému státu, byl bratrem muže, který provedl obdobný útok v červenci. Muži měli nálože obsahující trinitrotoluen (TNT) a bomby byly naplněny kovovými kuličkami, aby ztráty na životech byly maximální. Občané Ankary nazývají útok "tureckým 11. zářím", přitom jde jen o zatím poslední incident v celé sérii, která se táhne už čtyři měsíce. Sedm osob zahynulo při podobné události v Diyarbakiru a 34 lidí v Suruçu. Ačkoliv se objevují první názory, že země vstupuje do období "pakistanizalice", vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) odmítá přiznat, že by se jednalo o krizi.

Ministerský předseda Turecka Ahmet Davutoğlu prohlásil v srpnu 2014, že ISIL není možné považovat za teroristickou organizaci, vyslovil názor, že jeho zrození bylo "důsledekem nespokojenosti a hněvu". Davutoğlu šel ve svém přesvědčení ještě dál, když prohlásil, že "džihád je symbolem boje za naší čest". Není málo těch, kteří nyní hovoří o bezohledné politice, která vybudovala oboustrannou "džihádskou dálnici" až na hranici Turecka se Sýrií. Dokonce se hromadí důkazy, že některé složky uvnitř AKP spolupracovaly s ISIL na jihovýchodní hranici Turecka, nevylučuje se ani státní účast. Krátce po červnových volbách se začala šířit informace, že dcera prezidenta Recep Tayyip Erdoğana provozovala tajné lékařské zařízení pro bojovníky ISIL.

Jak to ve společnosti vře a rozhořčení nad mrtvými spoluobčany sílí, nacházejí se neuvěřitelná, ale i doložitelná tvrzení o dvojaké hře politiků a státu. Podle většiny obyvatel Turecka nemá AKP vinu jen na podpoře džihádistů. Desítky tisíc obyvatel, které se shromáždily při demonstraci v Ankaře den po atentátu (11. října), přímo vinily vládu z odpovědnosti za útoky. Dav skandoval hesla "vrah Erdoğan" a "vraždící policie". Jeden z přítomných novinářů se pokusil vysvětlit, že podobné útoky jsou na Blízkém východě obvyklé, což dav ještě víc rozlítilo. Mluvčí parlamentu, který chtěl pronést ve městě Malatya smuteční proslov, musel doslova utéci před rozlíceným davem, který na něj křičel "Vrahu, odejdi".

Znepokojující teorie nebo konspirace?

Odpůrci vlády se pokoušejí poukázat na některé okolnosti, které mohou nahrávat spojení vysokých míst s teroristy, i když zatím nikdo natolik otevřený názor nesdělil. Poukazuje se však na fakt, že turecká policie, známá svou nulovou tolerancí a značnou brutalitou vůči disidentům, krátce před bombovým útokem v dané oblasti vůbec nebyla. Turci se ptají, jak je možné, že veřejné náměstí před ankarským hlavním nádražím bylo bez dozoru, zvlášť když se místo incidentu nacházelo necelý kilometr od hlavního velitelství turecké policie a zhruba tři kilometry od státní zpravodajské agentury. Jeden z opozičních poslanců krajně pravicové nacionalistické strany (MHP) prohlásil, že sebevražedný útok na takovém místě znamená buď kritické selhání zpravodajské služby, nebo že ho provedla samotná zpravodajská služba.

Není to jediná okolnost, která rozdmýchává další dohady kolem atentátů. Podle ověřených informací prý noc před dvěma výbuchy byla policie "velmi zaneprázdněna" zatýkáním šéfeditora druhého největšího periodika v Turecku vydávaného v angličtině. Důvodem prý byly jeho tweety "urážející" prezidenta Erdoğana. A to byl jen jeden ze stovky případů v poslední době. Policie činí razie ve sdělovacích prostředcích, podnicích a nevynechává ani soukromé školy, které se odváží kritizovat vládní činnost a rozhodnutí. V rámci policejních akcí byly dokonce odstraněny opoziční mediální kanály z digitálních zařízení, včetně jednoho dětského vysílání. Stále více roste přesvědčení, že strategie AKP, která nařídila rázná opatření proti disidentům, způsobila nadměrné zatížení policejního aparátu a odvedení jeho pozornosti od skutečné hrozby, takže se vůbec nevěnuje protiterostickým opatřením. 

Turci také velice málo věří soudnímu systému, mají ještě v dobré paměti úplatkářskou aféru z prosince 2013, ve které figuroval prezident Erdoğan, jeho rodina a přátelé. Velké množství Turků je přesvědčeno, že AKP tuto aféru taktně zametla pod koberec. Prezident se také od té doby snaží zamezit dalšímu šetření systematickými čistkami mezi policisty, soudci a státními zástupci. 

Atentát v Ankaře je vyvrcholením několika podobných útoků, k podobnému, jen s menším počtem obětí, došlo i v Diyarbakiru (zdroj: Yahoo)

Důvěra ve vládu klesá - jak dopadnou volby?

Pokles popularity a důvěryhodnosti se týká i premiéra Davutoğlua. Prokázalo se, že po zmíměném sebevražedném útoku v Suruçu byl bratr pachatele uveden v seznamu 21 možných sebevražedných atentátníků, ale vláda nepodnikla žádná preventivní opatření. Davutoğlu to při své tiskové konferenci komentoval značně morbidním vysvětlením, že zmíněný seznam pravděpodobných atentátníků existuje, ale s přihlédnutím na právní statut nemohou být tyto osoby zatčeny, dokud jim nebude prokázán jednoznačný úmysl. Jak by ale chtěl předejít sebevražedné misi už premiér rozhořčeným občanům nesdělil. 

Zatímco vládní instituce a AKP nadále tvrdí, že země se 77 miliony obyvatel nemá důvody ke zvýšeným obavám, neboť se nenachází v kritické fázi násilného extremismu, už se jí dostalo pádné odpovědi. Den po atentátu vyšlo do ulic v solidaritě s mrtvými a na protest proti politice AKP a vlády velké množství Turků - podle odhadů se demonstrace odehrály ve více než 20 provinciích po celé zemi. S ohledem na turecké volby, které mají proběhnout 1. listopadu, může být tato akce první předzvěstí pádu morálně zkorumpovaného režimu.