Obamovo dědictví? Expert dospěl k závažným závěrům

Denselow míní, že USA a evropští lídři v boji proti ISIL přijali koncept nekrvavé války. V důsledku toho se vytvořil ohromný nesoulad mezi rétorikou vůči ISIL a realitou, tedy druhem rizika a strategických investic, které jsou tyto mocnosti ochotné do boje vložit. Daná taktika je dle analytika dědictvím dlouhých válek v Iráku a Afghánistánu. Vede k rozkladu veřejného mínění, škodí jakémukoliv strategickému rozvoji a výsledkem jsou neúspěšné pokusy vytvořit lokální a národní síly, od nichž se očekává, že budou umírat.   

Po obvinění ze zpackané mise, při níž Wheeler zahynul, mluvčí Pentagonu Peter Cook vyjasnil, že americké síly se aktivně neúčastní bojových misí v Iráku, připomíná Denselow. Odkazuje též na stanovisko generál-poručíka Seana MacFarlanda, velitele amerického angažmá v Iráku, že ona mise nepředstavovala změnu v politice USA, jejich síly nejsou v Iráku na bojové misi a neúčastní se pozemních bojů.   

Únava z války

„Po roce 1989 jsou USA dva ze tří roků ve válce a ona válečná únava, především pokud jde o Blízký východ, definovala Obamovo prezidentství jako protiklad funkčního období jeho předchůdce George W. Bushe,“ konstatuje analytik. Vysvětluje, že Bush silně investoval do nasazení americké vojenské síly na Blízkém východě ospravedlňované strategickými a morálními imperativy, přičemž pravidelně vzýval širší principy, aby legitimizoval své akce. Stanoviska typu „Zlo je skutečné a musí se mu čelit,“ se stala běžná, připomíná expert.   

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Denselow odkazuje na výzkum Petera Singera, podle něhož Bush ve svých projevech mezi inaugurací a červnem 2003 použil slovo „zlo“ více než tisíckrát. Proti tomu je Obama prezidentem, který USA dostal z Iráku (ačkoliv se nyní v zásadě vrací) a pokusil se je dostat z Afghánistánu, byť tento plán zmařilo obnovené povstání Talibanu, deklaruje analytik. Obamovi příznivci tak budou velebit jeho pragmatický realismus kontrastující s ideologickou horlivostí jeho předchůdce. Kritici budou argumentovat, že Obama přehlížel, projevoval zájem a vedl neodpovědnou politiku vůči arabskému jaru a následujícím konfliktům v Libyi, Jemenu, Iráku a především v Sýrii, uvádí komentář.  

„Ian Bremmer z think-tanku Eurasia Group ve své poslední knize Supervelmoc zpráskal Obamovu zahraniční politiku, přičemž prezidenta popsal jako driftujícího z jedné zahraniční krize do druhé, bez jakékoliv skutečné strategie, jednoduše reagujícího na události,“ píše Denselow. Dle jeho názoru však Obamu nelze vinit za změnu globální mocenské dynamiky, která způsobila vykrvácení toho, co se po studené válce zdálo být americkou hegemonií. „Ve skutečnosti ve válkách od roku 1950 do roku 1998 neustále rostla mocenská asymetrie, přičemž slabší strana vítězila častěji – v 55% případů,“ odvolává se na knihu Moisese Naima Konec moci.

Změna ve strategické rovnici

Ačkoliv Obama není ochoten ve válce proti ISIL investovat krev, investuje peníze do kampaně, která k doposud stála 10 milionů dolarů denně, poukazuje expert, dle něhož neexistuje lepší symbol vedení tažení proti ISIL než na dálku než aktuálně všudypřítomné bezpilotní ozbrojené drony, které loví na obloze nad Irákem a Sýrií. „Věci se mohou ve strategické rovnici z pohledu Washingtonu změnit. Je velmi zajímavé, že to vypadá, jakoby to byla ruská aktivita, nikoliv ISIL, co dokáže přimět USA zvýšit sázky a vyslat opět své vojáky na nebezpečnou cestu na Blízký východ,“ míní Denselow.

Po rozhodnutí Moskvy zahájit novou vzdušnou kampaň proti syrským opozičním skupinám USA a Saudská Arábie odpověděly dramatiky tím, že odsouhlasily posílení své vojenské a diplomatické podpory syrským rebelům, připomíná analytik. Podle něj je však mnohem dramatičtější poznámka amerického ministra obrany Ashe Cartera, že americké pozemní síly zažijí více boje a přímých akcí v Iráku.

„Zdálo by se, že Obama je spíše ochoten ztrácet vojáky, aby v Iráku vybalancoval ruský zábor území, než aby odpověděl na hrozbu ISIL,“ přemítá Denselow. Dodává, že není pravděpodobné, že dojde k tak dramatické eskalaci, jakou provedlo Rusko, zřejmě ale uvidíme americké speciální jednotky mnohem blíže akci než dřív, což přinese větší riziko smrti či zranění.

Pokud je boj proti ISIL výzvou pro celou generaci, jak je politickými lídry pravidelně označován, pak je úžasné pozorovat pokračující absenci strategie Washingtonu, tvrdí expert. Jelikož hodiny již odtikávají konec Obamova prezidentství, jeho největším dědictvím může být stažení se a rozchod s Blízkým východem, který zůstal v plamenech, uzavírá Denselow. 

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.