Jak porazit Islámský stát? Diplomat navrhuje překvapivý postup

"David Cameron tvrdí, že bychom měli s Islámským státem bojovat. Jeremy Corbyn zase říká, že s ním máme mluvit. Oba mají částečně pravdu – musíme bojovat a jednat. Obě z těchto možností jsou nezbytné, avšak jako samotné nejsou dostatečující. Pokud je naším záměrem zničit IS, musíme uplatnit jak vojenskou, tak i politickou strategii," zahájil komentář známý labourista.

Jonathan Powell se přitom shoduje s britským premiérem Davidem Cameronem na tom, že bombardování pozic IS v Sýrii je nezbytné. Bojovat proti IS pouze na Irácké straně a v Sýrii nikoliv, bylo podle něj nesmyslné.

Šestnáct let stará zkušenost z Kosova, která ukázala, že bombardování samo o sobě nestačí a do boje je nutné zapojit také pozemní síly. V této souvislosti se Powell zamýšlí nad tím, čí pěšáci by měli proti IS vysláni, když Západ k tomu připraven není. Jako první se nabízejí Kurdové, ti nicméně podle Powella nejsou přijatelní pro řadu sunnitských Arabů a autor v nich budoucnost nevidí, stejně tak jako v milicích řady dalších stran.

Powell nicméně poukazuje na to, že i kdyby se pozemním silám podařilo IS vrátit zpět na pozici pouhých partyzánských sil, o úspěch by se nejednalo. Boj proti Islámskému státu si podle něj žádá také politickou strategii a ta západní, která volá pouze po odstranění Asada, je podle něj krajně nedostačující.

"Jestliže jsme IS jako šílený kult smrti odmítli, klameme sami sebe. Navzdory své brutalitě, je IS bohužel vysoce racionální a chytrý. Oni vědí, že vraždění západních rukojmí před kamerou upoutá naší pozornost mnohem více, než třeba poprava sedmdesáti Kurdů, a že útok na Paříž či ruské letadlo povede k eskalační spirále hysterie. To je přesně to, co oni chtějí. Proto, chystáme-li se ukončit násilí, musíme na jejich skutky reagovat chladně a klidně."

Psali jsme: Británie schválila letecké údery proti IS, stíhačky hned odstartovaly Jako nacistické Německo. Generál odhalil neznámá fakta o Islámském státu Pentagon vysílá další speciální jednotky do Iráku a Sýrie  

Podle Powella bychom v prvé řadě měli přijít na to, z jakého důvodu se IS podařilo získat tak velkou politickou podporu, díky které byla skupina asi tisícovky islamistů porazit dvoumilionový Mosul. Příčinu popularity IS v Iráku může vysvětlovat nedávný tamní politický vývoj, kdy se kdy se mnoho sunnitů ocitlo pod jhem Málikího sektářské vlády.

K dané situaci přitom v neposlední řadě přispěl také ukvapený americký odchod z Iráku a neschopnost Západu zajistit plodný dialog mezi sunnity a šíity, který by efektivně rozdělil moc, připustil autor.

"Není náhodou, že mnoho Baghdádího spolupracovníků pochází z kruhů bývalých Saddámových oficírů a představitelů strany Baas," míní Powell. Podpora IS v Sýrii zase podle něj odráží nespokojenost syrských sunnitů s alawistickým režimem Bašára Asada.

Dále se autor v komentáři věnuje argumentaci, proč se jednou velmi pravděpodobně budeme muset uchýlit k dosud nemyslitelnému, tedy začít se zástupci IS komunikovat. V té souvislosti poukazuje na fakt, že ačkoliv Západ v minulosti již mnohokrát urputně tvrdil, že s teroristy komunikovat nebude, k dialogu nakonec dříve, či později došlo a mnohdy přinesl pozitivní výsledky. Jako příklad Powell uvedl mj. irskou skupinu IRA či Organizaci pro osvobození Palestiny.

V závěru Jonathan Powell dodal, že se ve svém článku nesnaží prosadit, aby Západ zasedl s Baghdádím za jedním stolem, ale pouze poukázat na to, že bychom měli být možnosti komunikace s IS do budoucna otevřeni a současně si uvědomit, že hovořit s teroristy neznamená totéž jako s nimi souhlasit. Předmětem případného rozhovoru by mohla být nespokojenost sunnitů či možné způsoby ukončení násilí, poznat, co se tam skutečně děje.

"Pokud bychom se poučili minulostí a spojili všechny tyto nástroje - vojenský tlak, řešení stížností a hledání politických východisek. Mohli bychom na Blízkém východě a v Evropě ušetřit spoustu životů," uzavřel svůj komentář Jonathan Powell.