Drsné přiznání: Stojíme za revolucí v Sýrii, teď jsou z nás uprchlíci

Tisíce kilometrů v nohách, na míle od domova. Sami a v Evropě. Tak dnes žijí aktivisté, kteří stojí za snahou o převrat v Sýrii. Ačkoli neskrývají smutek nad revoltou, která se postupně proměnila v ničivou válku, nepřestali sledovat, co vše se v jejich zemi děje. 

"Když jsem přišel do Německa, měl jsem pocit, že žiji s otevřenou zlomeninou, že jsem prodal svou duši. Cítil jsem se vinen, že jsem to tam všechno opustil," říká osmadvacetiletý aktivista Jimmy Šahinjan. "Chtěli jsme věci změnit," pokračuje a v myšlenkách se vrací k počátkům syrského konfliktu, který vypukl v březnu 2011 demonstracemi za prodemokratické reformy.

Aktivisté tehdy žádali odchod prezidenta Asada. Jedním z nich byl i Šahinjan, který následně strávil devět měsíců ve vězení, kde byl podle svých slov mučen. Poté, co jeho rodné město Rakka na severu Sýrie obsadili radikálové z Islámského státu, musel uprchnout, podobně jako miliony dalších Syřanů. Do Turecka se dostal v úkrytu sanitky, ani tam se ale necítil bezpečně. Musel proto jít dál.

Šahinjan na své pouti napříč Evropou dorazil až do Německa, kde se nyní snaží pokračovat ve svém boji prostřednictvím berlínské organizace Občané pro Sýrii. Naučil se německy, i přesto je pro něj "velmi těžké zvyknout si na úplně jiný způsob života." Stal se z něj uprchlík, podobně jako z milionů dalších Syřanů. "Byli jsme jiskrou, která zapálila revoluci, ale jako první jsme v ní shořeli," posteskl si.

Čekání na konec revoluce

Novinář, aktivista a rovněž uprchlík Jazan přežil dva roky v obležení ve staré části stredosýrskeho města Homs, které se následně dostalo pod kontrolu vládního režimu. Přežil bombardování a několik měsíců jedl pouze plevel a byliny. Od loňského jara žije u svého strýce v Saint-Etienne v centrální části Francie. Doma fotografoval děti, hlídkující povstalce nebo zraněné převážené do polní nemocnice. Nyní tráví celé noci na Facebooku s ostatními aktivisty, kde sledují zprávy z domova. 

Jeho otec a bratr jsou vězněni syrským vládním režimem. Nejsou ale sami, podle odhadů skončilo podobně zhruba 200 tisíc Syřanů. "Tady můžu jíst a spát v bezpečí, budoucnost si tu ale neumím představit," tvrdí Jazan. "Do pádu režimu žiji jen dočasný život," dodal.

Čtyřiadvacetiletý Ahmad Rifaat strávil měsíce fotografováním opozičních bašt na severu Sýrie. I on dnes žije také v Německu a viní syrskou vládu a mezinárodní společenství ze změny kurzu revoluce, která se proměnila ve válku. Válku, ve které jsou občané rukojmími.

"Za starých časů se mohli lidé sami rozhodnout, kdy a kde budou protestovat. Teď se ale Syřané sami nerozhodují. Sýrie se stala územím pro hry velkých mocností, jako jsou Rusko, USA či Írán," vysvětluje Ahmad.

Nyní je zaměstnán jako tlumočník pro Červený kříž, i přesto si ale i on zkouší zachovat naději a rád by se do Sýrie opět vrátil, aby pomohl s její obnovou. "Aktivista jednou, aktivista pořád," dodává.