Jak se žije v obleženém Aleppu? Syřan promluvil

Zbořené domy, spálené stromy

Syřan svým dětem začal vyprávět příběhy o bitvách zuřících v okolí mezi dobrem a zlem. "Vyprávěl jsem jim o naši (syrské) revoluci a našich požadavcích na svobodu," dodává.

Potomkům vyprávěl o demonstracích, které se prohnaly ulicemi syrským měst a požadovaly odstoupení prezidenta Bašára Asada. Vyprávěl jim i o tom, jak syrský vládce následně poslal svou armádu s tanky a letadly, před nimiž více než polovina lidí utekla.  

Po pěti letech války již zvuk letadel děti nepřekvapuje, vysvětluje obyvatel Aleppa. Dodává, že některé v takové situaci křičí strachy, jiné pláčou, jiné se zase smějí. Přesto však muže nepřestávají zasypávat přívalem otázek.

Komentář v originálním změní si můžete přečíst zde.

"Kdo to bombarduje? A proč? Jak dlouho v tom budou pokračovat? Odkud ta letadla přiletěla a kdo je pilotuje?" uvádí Syřan příklady častých dětských otázek.  

Dceři autora komentáře je pouhých pět let. Narodila během syrské občanské války, a tudíž nikdy nepoznala běžný život. Je tedy zvyklá koukat na zničené ulice plné trosek, domy bez zdí či střech, zlámané a spálené stromy, poukazuje muž žijící v druhém největším syrském městě.    

Jeho dcera ho nikdy nepožádala, aby spolu zašli do parku nebo na hřiště či do divadla, jelikož to vše v Aleppu skončilo předtím, než přišla na svět.

Co to je přirozená smrt?

"Vše, co zná, jsou lidé umírající v důsledku bombardování," konstatuje Syřan. Doplňuje, že jeho dítě dokonce nedokáže pochopit, co je přirozená smrt. Když tedy jeden ze sousedů rodiny zemřel, dcera se otce zeptala, zda to bylo kvůli ostřelování.

Po negativní odpovědi dítě položilo otázku, zda dotyčný zahynul po zásahu barelové bomby. Otec mu opět odpověděl, že nikoliv. "Tak tedy šrapnel?" přišla další otázka. Po dalším ne z otcových úst si děvče sedlo, zadumalo se a nakonec se zeptalo, jak tedy soused vlastně zemřel.

Pro autora komentáře bylo velmi těžké dítěti vysvětlit, že lidé mohou zemřít i normální cestou. "Moje dcera...nedokáže pochopit ani přirozenou smrt," zoufá si Syřan.      

Mužův nejstarší syn, desetiletý Ibrahim, utrpěl zranění nohy a břicha, což ho téměř stálo život. Do dnešních dnů se bojí každého divného zvuku či silnějšího hluku, ať už jde o letadlo, motocykl či rychle jedoucí auto, uvádí autor přející si zůstat v anonymitě.

"Připadá mu, že každý zvuk je způsobem bombardováním, kterému byl vystaven," pokračuje Syřan. Jako příklad uvádí, že jednou, když spolu jeli na motocyklu, jeho syn seskočil za jízdy, protože zaslechl hlasitý zvuk a si myslel, že opět začíná bombardování.    

Neuplyne tak jediná hodina, aniž by muž nezkontaktoval svou rodinu, aby se ujistil, že je v bezpečí. "Existovat v Aleppu znamená, že jste neustále v nebezpečí," zoufá si autor. Poukazuje, že jeho syn utrpěl výše zmiňované zranění, kterého mále připravilo o nohu a život, když se vzdálil pouhých pár metrů z domu.

"Jen vyšel do obchodu v naší ulici. Ten obchod zasáhl nálet právě ve chvíli, kdy v něm Ibrahim byl," popisuje závěrem Syřan incident, který - na rozdíl od mnoha jiných - naštěstí neskončil fatálně.