Blíží se orgie smrti IS? Důstojník varuje

"Jaký bude výsledek, důsledky a dědictví dobytí města, jeho okupace, symbolika jeho osvobození a v neposlední řadě jeho obnovy?" ptá se důstojník. Připomíná, že jako severní Ir dobře ví, že obléhání Londonderry je i po 300 letech stále silně připomínáno a kvůli svému náboženskému významu zůstává jablkem sváru.

S Mosulem to může dopadnout stejně, domnívá se Collins. Podotýká, že náboženská etnická rozmanitost města se změnila - sektářská rovnováha byla vychýlena ve prospěch muslimských sunnitů, především po vyhnání kurdské a významné turkmenské populace a vyhlazení křesťanů, židů, jezídů a mandejců.  

"Mosul nebude nikdy stejný ve smyslu populace a svých dávných pokladů," dodává analytik s tím, že i zničen byl původní hrob proroka Jonáše.

Kdo bojuje v Mosulu?  

Pro chiliastický kult Islámského státu (IS) jde o konec dnů a jednu z událostí vedoucí ke konci světa, tudíž by se od stoupenců skupiny dalo očekávat odhodlané mučednictví, uvádí Collins. Nepřekvapilo by ho však, pokud by se počet bojovníků organizace snižoval a nakonec zbylo jen jejich jádro tvořené džihádisty a zahraničními bojovníky, včetně významného kontingentu bývalých příslušníků baasistické armády Saddáma Husajna a sunnitských kmenových válečníků.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.      

"Pak je zde část obyvatelstva, nyní uvězněného v Mosulu, které IS využije jako lidské štíty," pokračuje analytik. Dodává, že silným promícháním se s civilisty může IS prakticky eliminovat výhodu koaličních vzdušných sil.  

Čelit jim bude irácká armáda, nikoliv ona "chátra" bývalého iráckého premiéra Nurího Málikího, která v červnu 2014 utekla z Mosulu bez vypálení jediného náboje a vydala IS a Kurdům nejmodernější zbraně a techniku, připomíná důstojník. Konstatuje, že nyní jde o sílu vycvičenou americkými a britskými specialisty disponující moderními ruskými zbraněmi a ochranou; navíc ji posílily úspěchy v provincii Anbár a má konečně zkušenosti.

Přidá se také koalice kurdských sil, včetně speciálních oddílů Zeravani odpovědných vládě v Arbílu, a Tureckem vycvičené a zaštítěné jednotky, nastiňuje Collins. Dodává, že se připojí i ši'ítské lidové milice, tedy skupiny odvelené z jižních iráckých regionů, které baží po pomstě za masakry jejich souvěrců z roku 2014.  

"To je slušná sestava," konstatuje důstojník. Podotýká, že dohled, plánování a pobídky náleží major-generálovi Kásimu Solejmánímu z íránských revolučních gard al-Kuds, který je velitelem a potenciálním vítězem bitvy. Ta bude nepochybně tvrdá, myslí si analytik. Odkazuje v té souvislosti na náročné obsazování Fallúdži americkou námořní pěchotou v roce 2004.      

Má Západ důvod k radosti?

Podle Collinse je třeba mít na paměti také nešťastné události provázející dobytí Tikrítu, Ramádí a Fallúdže iráckou armádou, kdy propagandisté IS nenechali obyvatelstvo na pochybách, co bude následovat. Důstojník nabádá, abychom se připravili, že uvidíme obyvatele použité jako lidské štíty, následně jako maskování pro převlečené bojovníky unikající pod pláštěm lidského utrpení a nakonec v roli obětního beránka pro frustrované ši'ítské milice, které si na zbylém sunnitském obyvatelstvu vybijí zlost, že se jim nepodařilo dopadnout nepolapitelné bojovníky IS.     

Analytik doufá v rychlou a rozhodnou vojenskou operaci pod disciplinovaným strukturovaným vedením, která bude velkorysá a štědrá k vyděšenému obyvatelstvu. "Doufám, že nepůjde o orgie smrti následované odvetou," píše Collins. Deklaruje, že problém představuje pravděpodobná snaha IS o takový scénář, za který se krom této organizace modlí také ši'ítské milice.

Zabřednutí do dalšího konfliktu by preferovali také Turci a Kurdové, kteří mají nevyřízené účty, poukazuje důstojník. Dodává, že takový vývoj by ocenil i Írán, jehož vliv na zničený Irák by se zvýšil, syrský režim by zase rád viděl, jak sunnitští povstalci dostanou lekci, zatímco irácká armáda chce obnovit svou hrdost.  

"Měli bychom být na Západě skutečně spokojení, že podstatná část IS padne?" ptá se Collins. Připomíná, že jde jen o jednu část fyzického kvazi-státu a její pád pouze podpoří ty, kdo zakládají další vilajety-odnože IS v Libyi, Afghánistánu, Indonésii, na Filipínách či jinde, a posílí volání do zbraně za virtuální světový Islámský stát, který je všudypřítomný.      

Stejně jako irští protestanti stále slaví obléhání Londonderry, je nutné doufat, že události následujících týdnů nebudou formovat podobný příběh, který bude žít v Mosulu i po 300 letech, uzavírá Collins.