Proč Pákistán mění svoji politiku? Důvodem je Čína a její mega-projekt

CPEC propojující město Kašgar z provincie Sin-ťiang a pákistánský přístav Gwadar, skrze který projde až 20% světové ropy, je pilotní projekt mnohem větší čínské iniciativy Jednoho pasu, jedné cesty (One Belt, One Road (OBOR), jejímž cílem je potvrdit prvořadé postavení Číny v Asii a na Blízkém Východě. Zeeshan Salauddin z Pakistan's Center for Research and Security Studies tvrdí, že částka 46 miliard dolarů, které Čína napumpovala do CPEC jak indikuje důvěru Číny v schopnost Pákistánu zvládnout takto masivní investici, tak přesvědčení Číny, že CPEC bude naprostý úspěch.

Podle Dr. Garetha Price z think-tanku Chatham House spolupráce představuje určující krok v pákistánské politice. Po dlouho dobu byly Pákistán a Saudská Arábie nejbližšími spojenci. Klíčovým bodem, který ukázal změnu poměrů, bylo rozhodnutí Pákistánu nepřipojit se ke koalice vedené Saudskou Arábií proti hútíjským rebelům z Jemenu podporovaných Iránem, vysvětlil Price agentuře MediaLine.

Pákistán jako jediná sunnitská země s nukleárním arzenálem hraje důležitou úlohu v mocenské šachovnici Blízkého východu. Saudská Arábie věří, že v případě nukleárního ohrožení ze strany Iránu by Pákistán přispěchal na pomoc. Mimo jiné i z toho důvodu dodává Saudská Arábie Pákistánu levnou ropu a v případě potřeby i peníze.

Pákistán, který s Iránem sousedí, se však nyní s ním pokouší mít dobré diplomatické i ekonomické vztahy. Jednou z příčin je nukleární dohoda, která omezuje iránský nukleární program. Pákistánu, trpícího energetickým nedostatkem, se vyplatí získat přístup k zásobám nevyužitých fosilních zdrojů, kterých má nyní Írán dostatek.

Pákistán též sleduje vzorec chování Číny, která usiluje o dobré diplomatické ekonomické vztahy s většinou zemí Blízkého východu právě kvůli hladké implementaci Nové hedvábné stezky. Čína je největším dovozcem Blízkovýchodní ropy a jeho závislost na této drahocenné surovině podnítila čínského prezidenta k návštěvě Saudské Arábie, Egypta a Iránu loňský rok.

Pákistán s Čínou se shodují na dalším strategickém bodě, a to je snížení vlivu USA a Indie v oblasti. Zvláště významný je tento aspekt jejich spolupráce po amerických prezidentských volbách, kdy byl do čel úřadu zvolen výrazně pro-indický Trump. Indie se obává, že spojenectví Pákistánu a Číny by mohlo mít i vojenskou podobu. Jednou z oblastí, kudy vede CPEC je i sporná provincie Kašmír. Vrásky na čele má Indie ze scénáře, kdy by Čína nasadila vojska ku pomoci Pákistánu.

Kašmír není jediná problematická oblast CPEC. Čína má problémy s islámským radikály v provincii Sin-ťiang, zatímco přístav Gharan a další cesty CPEC jsou umístěny v Balúčistánu. V něm došlo k pumové útoku na súfijskou svatyni teroristou z IS, při kterém zemřelo 52 lidí. Podle Ailiyi Naqvi, analytičky z Pakistan Institute for International Affairs, jsou Sin-ťiang i Balúčistán nerozvinuté regiony a investice a pracovní příležitosti, které CPEC přinese, by mohly být pro ně prospěšné a pomoci minimalizovat radikalismus. Nicméně, v případě Pákistánu panuje mezi analytiky shoda, že masivní čínské investice podpoří ekonomiku, ale obávají se, že Pákistán se díky tomu může stát ekonomickým i politickým vazalem Číny.