České bitevníky L-159 ve službách Iráku vzlétly proti islamistům už padesátkrát

Nejprve si vojáci museli vybudovat kemp s ubytováním či jídelnou. Přiznávají, že výstavbu provázely potíže při komunikaci se zástupci irácké armády. "Začátek každé mise je těžký. My jsme ji měli zajímavější a těžší v tom, že jsme se ocitli na místě, kde před námi nebyly žádné koaliční jednotky. Jediná síla, se kterou jsme spolupracovali, bylo irácké letectvo a naše domovské zásobování," řekl ČTK velitel jednotky Zdeněk P..

Od irácké armády si tak například museli sehnat jeřáb a přimět irácké vojáky, aby důsledně plnili úkoly, které po nich chtěli. Situaci nezlepšovala neznalost angličtiny mnoha iráckých vojáků ani fakt, že základna, na které v minulosti působily desítky tisíc lidí, je nyní z části opuštěná a zchátralá. Český ministr ocenil, v jakých podmínkách jednotka dokázala několik měsíců působit. Například teploty v létě podle vojáků dosahovaly 50 stupňů Celsia.

„Úkolem poradního leteckého týmu je mentoring iráckého letectva, jak pilotního, tak technického. Snažíme se mu představit a zavést zásady a standardy, které používáme v českém letectvu," poznamenal Zdeněk P. k činnosti jednotky. Spolupráci s iráckými piloty i pozemním personálem si členové poradního týmu chválí.

Podle smlouvy se Češi nesmí zapojovat přímo do bojových akcí. Příprava cílů nebo pilotů a strojů na misi je tak plně v gesci irácké armády. Poradní tým se ale například snaží předat zkušenosti z obsluhy bitevníků, s piloty po letu probírá detaily akce nebo technikům pomáhá odstranit drobnější závady, které by zabránily startu do bojové akce.

Iráčtí piloti L-159 v současné době používají nenaváděnou munici, což omezuje cíle, které mohou napadnout. Útočí třeba na budovy, shromaždiště automobilů, ale i na jednotlivé vozy. Cíle dostávají od velení na základě dohody iráckých a koaličních sil. Na výběr jich mají zpravidla více.