Psy z IS upálíme. Matka pěti dětí vyrazila do boje proti džihádistům s kalašnikovem na rameni

Miaad al-Jubbouri je jediná žena ve skupině bojovníků tvořené vojáky irácké armády a členy kmenových milic, která ve středu napadla vesnici Kanous. Jde o jeden z mnoha útoků v kampani, která má za cíl vyhnat povstalce z pevností v Iráku.

Jubbouri, která nosí šátek a na něm maskovanou čepici, vysvětluje, že jejím motivem k tomu, aby se chopila zbraně, je její silná nenávist k IS, který před více než dvěma lety obsadil velké části země a který brutálně zabíjí své oponenty - včetně dvou z jejích bratranců.

Matka, která nemá žádné předchozí zkušenosti z boje, se připojila ke kmenové milici s názvem „Lvi Tigrisu" před pouhými 10 dny. Řekla, že je „hrdá" na to, že bojuje po boku vojáků ve snaze zničit krutou džihádistickou skupinu. „Tito vojáci jsou všichni moji bratři, jsem hrdá na to, že mohu být s nimi," cituje její slova server Express.

O IS přitom mluví velmi ošklivě. „Oni přišli zničit Irák, ale my tyto psy upálíme," hrozí bojovnice. Skupina Lvi z Tigridu je jedna z desítek milic, které se objevily, aby podpořily irácké síly postupující k Mosulu - poslední velké městské pevnosti IS v zemi.

Matka pěti dětí však přiznává, že ji její spolubojovníci zatím berou spíše jako maskota, protože mají „strach" o její bezpečnost. Přestože nosí přes rameno pušku značky kalašnikov, Jubbouri zatím nemusela vystřelit. „Muži mě nenechají do přední linie. Bojí se o mě, ale já tam chci jít."

Během dvou let, kdy žila pod vládou IS Jubbouri podle svých slov tajně informovala irácké bezpečnostní síly o pohybu džihádistů, zatímco mezi bojovníky díky zahalenému obličeji nepozorovaně proplouvala.

Její manžel byl prý z neznámých důvodů zadržen. Řekla, že jeho jméno mohlo být zaměněno s jménem nějakého podezřelého. Je prý také možné, že vůči němu někdo cítil zášť a tak jej udal jako spolupracovníka IS. „Pokud vím, tak neudělal nic špatného."

Poté, co byl její manžel zadržen, Jubbouri odešla na jih do Tikrítu a nechala své děti - ve věku mezi jedním a devíti lety - v péči příbuzného, ​​aby mohla zapojit do boje proti IS. „Mé děti plakaly a řekly: Máme strach, že zemřeš. Řekla jsem jim, že nezemřu," vysvětluje žena. Její manžel, který zůstává v kurdském vězení, si prý není vědom, že se jeho žena do milice přidala. „On by nebyl spokojen... ale ví, že jsem vlk, že jsem bojovník a že jsem jako muž."