O tom se Trump musí dozvědět. Svět přehlíží naléhavou hrozbu, tvrdí bývalý velitel NATO

Jako šestá nejvíce lidnaté země na světě (před Nigérií a za Brazílií), Pákistán je domovem více než 200 milionů lidí.  Když byl premiér Naváz Šafír zvolen v květnu 2013,  bylo to vnímáno jak první skutečně demokratický přechod mezi politickými stranami od roku 1947, kdy došlo k rozdělení. V poslední době však síla této rodící se demokracie byla zpochybněna protesty, které reagovaly na kauzu Panama Papers, ve kterých se ukázalo, že Šafír a jeho rodina skrývaly bohatství v zámořských účtech, aby se vyhnuli placení daní. To jen podtrhuje vysoký stupeň korupce v zemi, která podle Transparency International je na 117 místě z 168 zemí dle jejího Indexu vnímání korupce (Corruption Perception Index).

Země se kromě ekonomických problémů potýká též s vysokou míru terorismu. Pákistánský Tálibán zabil desítky tisíc civilistů a vojáků v průběhu posledních pěti let. Od roku 2006, více než 60 000 Pákistánci byli zabito při teroristických akcí - v podstatě tak došlo k dvěma 9/11 tragédiím ročně v zemi s populací mnohem menší než mají Spojené státy, poukazuje Stavridis. Pákistánští teroristé dále prohlubují napětí mezi Indií a Pákistánem. V září napadli základnu indické armády v Kašmíru. Následkem přepadu bylo 19 mrtvých vojáků a neustálé přestřelky na hranicích, což vedlo k ještě většímu počtu mrtvých vojáků i civilistů. Vyhrocené vztahy s Indií jsou zvláště alarmující vzhledem k faktu, že Pákistán má zřejmě více než 100 jaderných hlavic. I když jsou pod přijatelnou kontrolou, Pákistán představuje nejméně stabilní jadernou velmoc – když se nebude počítat Severní Korea.

Vzhledem k těmto faktorům by Spojené státy měly přemýšlet, jak pomoci vytvořit stabilnější situaci v Pákistánu, tvrdí Stavridis. První kroke by měl spočívat v uvědomění si, že páky USA na Pákistán jsou omezené, ale nikoliv bezmocné. Spolupráce s Indií by měla probíhat tak, aby nebyl ohrožen Pákistán. USA by měly Indii motivovat k tomu, aby se pokusila co nejvíce vyřešit diference se svým sousedem. Role Washingtonu by tak spočívala v návštěvách nejvyšších představitelů v obou městech a uskutečňování neoficiálních programů „Track 2". USA by též měly výslovně uvést mír a stabilitu v Jižní Asii jako národní strategický zájem.

Trumpova administrativa by též měla pomoci navýšit vojenskou pomoc Pákistánu v protiteroristickém boji na afghánské-pákistánské hranici. Stavridis připomíná, že pro americké plánovače vojenských operací  - včetně něho, když byl vrchní velitel spojeneckých sil NATO zodpovědný za bojové operace v Afghánistánu -je dlouhodobým zdrojem frustrace pákistánská podpora afghánského Talibánu. Na tento problém by se americká administrativa měla zaměřit a výměnou za zvýšenou pomoc v boji proti-terorismu by měla vyžadovat na oplátku snížení podpory těchto afgánských povstalců.  Washington doposud dodával zbraně, sledovací služby a zpravodajské systémy Islámábádu dosti nevyrovnaně. Stanovení jasnějších a spolehlivějších dodávek bylo velice prospěšné, tvrdí Stavridis.

Kromě vojenské a informační podpory by Washington neměl zapomenout ani na podporu školství, zdravotnictví a humanitárních projektů. Když Spojené státy a NATO společně uskutečňovaly humanitární pomoc  po zemětřesení v Pákistánu v roce 2005, mělo to významný a pozitivní dopad na obraz Ameriky v zemi. Otázkou je, zda se držet republikánského přístupu, které používá těchto pomocí k tlaku na Pákistán. Nová administrativa by podle Stavridise měla spíše než tento krátkodobý cíl sledovat ten dlouhodobější. Nezištná pomoc Pákistánu ve vyjmenovaných oblastech by mohla vést k redukci podmínek, kvůli kterým se lidé obrací k extrémismu – jako je chudoba, nevzdělanost či chybějící životní perspektiva. 

USA by neměly všechno dělat sami, ale zmezinárodnit své aktivity.  Práce s jinými národy – s Británií nebo Německem např. - by mohlo zvýšit dopad jejich úsilí. K dispozici jsou také mezinárodní organizace, například Vysoký komisař pro uprchlíky OSN, které mají značný vliv v Pákistánu. Klíčová je však spolupráce s Indií. Tyto kroky by mohly zabránit sice momentálně značně nepravděpodobné destabilizaci Pákistánu, která by však v případě, že by taková situace nastala, měla obrovský dopad. Trump je obchodník a měl by si uvědomit, že investovat čas a snahu na vyřešení pákistánských problémů v budoucnu přinese obrovské politické dividendy, tvrdí Stavridis.