Čína dává lekci Severní Koreji. Pokud Peking dodrží své sliby, bude to mít zásadní dopady, tvrdí analytik

Čínské ministerstvo hospodářství minulou sobotu zakázalo dovážet severokorejské uhlí. Podle článku Benjamina Silbersteina pro časopis The Diplomat by nařízení mělo být v platnosti po celý letošní rok.

Pozadí tohoto rozhodnutí není zcela jasné, ale Silberstein přichází se třemi hypotézami. Zaprvé může jít o trest za zkoušky s balistickými raketami z 11. února letošního roku. Další možnost představuje čínská snaha dokázat týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa, že se Peking chce upřímně a aktivně zapojit do jednání o budoucnosti severokorejského jaderného programu. Poslední hypotézou je odplata za smrt Kim Čong-nama, nevlastního bratra Kim Čong-una, jenž měl silné a vazby na Čínu a údajně žil pod její ochranou.

Globální ceny uhlí rostou

V případě, že se Peking rozhodne omezit dovoz uhlí ze Severní Koreje, hospodářství tohoto státu bude tvrdě zasaženo. 90 % severokorejského obchodu je uskutečňováno právě s nejlidnatější zemí světa a z toho 40 % tvoří uhlí a nerostné suroviny.

Čínské omezení nemusí být tak kritické, jak se to z diplomatického a hospodářského hlediska může zdát. Obchodní politika Pekingu vůči Pchjongjangu totiž mnohem více zohledňuje vnitropolitickou situaci než tu mezinárodní. Globální ceny uhlí rostou a Čína si chce zajistit co největší část ze severokorejského vývozu, jehož rozsah byl loni rozhodnutím OSN omezen na 700 milionů amerických dolarů.

Benjamin Silberstein dále poukazuje na fakt, že Peking zastával velmi vlažný přístup k zavádění sankcí již v minulosti. Letos to není poprvé, co Čína v souladu se sankcemi OSN oznámila zavedení zákazu na dovoz uhlí ze Severní Koreje. Nepřesné a nejasné formulace sankcí ale pokaždé umožnily obcházet je.

Neúspěch mezinárodní rezoluce

Severní Korea má pro Čínu strategický význam jako nárazníkový stát před Jižní Koreou, blízkým spojencem USA. Dlouhodobou prioritou Pekingu je udržování stability ve svém sousedství. Čínský zájem na zajištění základní úrovně hospodářského blahobytu představuje snahu předejít uprchlické vlně ze Severní Koreje způsobené hladomorem, tak jak se to stalo v 90. letech 20. století. Tvrdý postoj proti Pchjongjangu vydržel Číně vždy jen dočasně a po symbolickém zavedení sankcí pokaždé došlo k jejich uvolnění.

Je důležité připomenout, že se Peking formálně již zavázal zastavit dovoz většiny druhů nerostných surovin ze Severní Koreje. Stalo se tak v březnu minulého roku schválením rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 2270. Tato rezoluce byla reakcí na severokorejské testování balistických raket.

Výsledek loňské rezoluce byl ale absolutně nedostatečný. Zákaz se totiž nevztahuje na dovoz, jehož zisk je určen na humanitární účely. To je rozhodováno vnitrostátně, tedy bez jakékoliv mezinárodní kontroly, a v textu rezoluce navíc chybí definice humanitárních účelů. Čína tak může rezoluci pohodlně obcházet a obchodovat s Pchjongjangem podle svých pravidel.

Dovoz se zvýšil sankcím navzdory

Po přijetí březnového zákazu bylo severokorejským lodím znemožněno vplout do čínských přístavů. V dubnu pak následovalo oficiální embargo čínského ministerstva hospodářství na dovoz uhlí, železa a železné rudy v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN. V létě ovšem očití svědci, se kterými se setkal Benjamin Silberstein, na čínsko-severokorejské hranici opět denně pozorovali průjezd stovek nákladních aut, podobné množství jako před zavedením sankcí.

Vzájemný obchod obou států zaznamenal v červenci minulého roku pokles o 27 % v dolarovém vyjádření oproti sedmému měsíci roku 2015. V srpnu ale Peking od Korejců nakoupil 2,5 milionu tun uhlí, historicky nejvyšší množství za jeden měsíc, což nahradilo všechny předešlé výpadky. Dovoz uhlí ze Severní Koreje do Číny se tak nakonec v meziročním srovnání zvýšil, přestože ho sankce měly téměř kompletně zastavit.

Proběhne vše tentokrát jinak? Benjamin Silberstein to považuje za možné, ale neměli bychom být překvapeni, pokud se bude uhlí tento rok do Číny ze Severní Koreje nadále dovážet. Přestože může dojít na nějaký čas k omezení obchodu, po krátkém a symbolickém zavedení embarga se vše velmi pravděpodobně vrátí do starých kolejí.

Tento postup se nezmění, dokud nedojde ke změně čínského strategického myšlení nebo k revizi benevolentní politiky Pekingu vůči Pchjongjangu.