Syrský rebel vysvětluje, proč odešel od IS. Odpověď Vás možná překvapí

Mohamed je malý, ale tvrdý muž. Z chudého dítěte se stal schopným útočníkem na fotbalovém hřišti a rozhodným bojovníkem na bojišti. Podle svých slov je oddán jen dvěma věcem. Své matce, na jejíchž poctu si na předloktí nechal vytetovat slova „všechno pro tebe, matko". Druhou věcí je jeho zbraň. „Během pěti let (boje) se puška stala součástí mého těla," řekl.

Mohamed odůvodňuje své rozhodnutí přidat se k IS obavami o domov a patriotismem, který ke svému rodnému místu cítil. Když jej tedy IS získal, rozhodl se zůstat. „Proč bych měl odejít a nechat jej cizincům?“, pokládá řečnickou otázku Mohamed. Dajr az-Zaur je nyní „poslední pevnost IS“, říká Omar Abu Layla, místní aktivista v Německu. Asi 2500 bojovníků IS má být jen v hlavním městě provincie, stovky dalších jsou roztříštěny po provincii ve venkovských částech. Dajr az-Zaur je bohatší a strategicky důležitější než Rakka, hlavní město IS, protože je centrem syrského ropného průmyslu a má úzké vazby na Irák.

Dajr az-Zaur bylo původně baštou rebelů, ačkoliv vláda udržovala část města a strategicky zásadní letiště. Mohamed se k nim přidal mimo jiné i díky své rodině. Jeho starší bratr bojoval za Free Syrian Army. Byl třikrát vážně zraněn, přičemž potřetí ho ochromili. V boji zemřeli dva Mohamedovi bratranci. Jeho švagrová byla zabitá během vládního leteckého náletu, když držela svou dceru. Další bratr je ve vládním vězením a sestra je na útěku.

V létě 2014 přišel IS, který vyhnal rebely a zaujal jejich místo. „Bylo to buď nechat vstoupit Daesh nebo režim. Oba byli naši nepřátelé," řekl Mohamed, používající arabské jméno pro IS. Po získání kontroly IS zmasakroval členy kmene, kteří se postavili proti jeho pravidlům. Mnoho rebelů a protivládních aktivistů uprchlo. IS monopolizovala distribuci zbraní a požadoval, aby bývalí rebelové absolvovali kurzy „pokání", na kterých měli dokázat svoji loajalitu. Ti, kdo během nich neposlouchali a projevili neposlušnost, měli za trest nosit kolem krku dětskou láhev.

Mohamed se přihlásil dobrovolně na boj za jím tak zbožňované město. Byl nasazen v bojích s vládními silami. Mohamed si vzpomíná, že během jedné bitvy on a další bojovník kryli sebevražedného atentátníka. I přesto, že stoupal v místní vojenské hierarchii, nebyl přijat mezi elitní IS bojovníky. Zahraniční džihádisté, kteří vytvořili elitní útočné síly, se s místními bojovníky nesměšovali a nedůvěřovali jim. „Nemluvíme spolu ani nesedáme," zmiňuje Mohamed poměry mezi různými druhy bojovníků. „Přišli nás navštívit se svými zbraněmi."

Vztah Mohameda k IS

Mohamed si osvojil vzhled a chování členů teroristické skupiny. Zapamatoval si více veršů z Koránu a naučil se srdcem šaríjské zákony upravující džihád nebo svatou válku. Nechal si narůst vousy a nosil kalhoty zakončené nad kotníkem, klasický vzhled členů IS. V kapse dokonce nesl knihu modliteb.

Mohamed od IS odešel, když byl převelen do provincie Hassaka, aby bojoval s Kurdy. Odmítl, protože chtěl bojovat za své město, ne někde jinde. Byl obviněn, že podkopává morálku. Byly mu zavázány oči a byl vyslýchán saudským šejkem, který se ho ptal, zda-li se bojí bojovat s Kurdy a ženskými bojovnicemi. Jiný muž na něj zatím stříkal z hadice. „ Řekl mi, že džihád není o volbě,“ vzpomíná si Mohamed. Nakonec, když poslán k Manbiju, kde bojovníci IS byli pod útokem kurdských sil. Muhamed využil toho, že Manbij je blízko tureckých hranic a pomocí překupníka utekl do Turecka.

Trvá však na tom, že nikdy nebyl zcela součástí skupiny. I když přiznal přísahu věrnosti, tvrdí, že je technicky neplatná, protože ji nestvrdil potřením si ruky s emírem jeho praporu, jak je vyžadováno. Za další známky toho, že nikdy plně nepřijal doktrínu IS, uvádí jeho tajné kouření i svou přítelkyni, kterou miluje. Jako nejdůležitější příklad jeho vnitřní rebelie zmiňuje to, že vždy v tajné kapse měl jediný náboj, aby se raději zabil než aby padl do zajetí. I když IS využívá a dovoluje sebevražedné atentáty v rámci „mučednické“ smrti, sebevraždu jinak odsuzuje jako hřích.

Přesto, zmiňuje Fox News, dědictví IS se v něm projevuje. Jeho řeč je plná džihádistických frází a rétorických figur. Neskrývá pýchu nad tím, že se zúčastnil zkoušek z šaríe a nemá žádný problém s tvrdými verzemi islámu. Předtím, než přišel IS, sloužil jako stráž na šaríjském soudu založeném povstaleckou frakcí. „"Nebudou zakrývat to," řekl o IS, „ že to jsou divocí bojovníci, kteří jdou (do bitvy) beze strachu, s odhodláním a silným srdcem. Jdou na smrt."

Mohamed není pohnut zvěrstvy, které IS dělá pro dosažení svých cílů. Co ho na IS rozčiluje, je jejich zneužití vojenské moci, které se projevuje v obtěžování žen a diskriminaci místních bojovníků. Podle něho se mnoho místních bojovníků k nim přidává, protože to jsou prostí lidé, kteří si skupinu spojují s islámem. „Jsou islámem ... Ale nevědí, jak ho realizovat. Vezmou si to, co chtějí od islámu," řekl.

Mohamed se chce znovu pustit do bojů za své město a ochránit jej před dalšími nepřáteli, kteří přijdou po IS. Podle něj jsou těmito nepřáteli ohrožujícím Dajr az-Zaur Kurdové. Mohamed, podobně jako mnoho dalších arabských Syřanů, se obává, že Kurdové předají osvobozené území syrské vládě. Doufal, že se připojí k tureckým povstalcům, pokud se zúčastní kampaně proti Rakkě. Ale tento scénář se rozpadl a Mohamed sklouzl do zoufalství. „Nechci tady zůstat a dívat se," řekl. „Jsem bojovník."