Jestli chce Rusko zabřednout do chaosu v Sýrii, tak může. Američané by měli odejít, říká expert

Vztahy mezi Moskvou a Washingtonem se i nadále zhoršují, a to v mnoha ohledech. Podle serveru National Interest přitom Američané pod novou administrativou Donalda Trumpa očekávali zlepšení vztahů, oproti předchozí „nepřátelské“ Obamově administrativě. Trump se nijak nehrne k přehodnocení ekonomických sankcí vůči Rusku.

Výrazně protiruská nálada je cítit také v Kongresu. Senátoři uvalili další sankce na Rusko za údajné vměšování se ze strany Moskvy do prezidentských voleb v USA. Ruské úřady a vládní špičky reagují na projevy nevraživosti ze strany Washingtonu s rostoucí nelibostí a hněvem.

A do toho tu máme Sýrii. Stále nevyřešený a extrémně složitý konflikt. Obamova administrativa podporovala povstalce proti režimu Bašára Asada. To znepokojilo Moskvu, protože Asad je jejím dlouholetým spojencem. Putin v zemi nasadil vojenskou sílu v roce 2015, aby podpořil jednotky a vládu Bašára Asada. Sýrie se tak pomalu ale jistě stala nebezpečnou výbušnou směsí.

Celá situace se zdá být čím dál zlověstnější. Před několika dny americké letadlo sestřelilo syrský vládní stíhací letoun, který útočil proti povstalcům podporovaných Američany. Moskva zareagovala prohlášením, že bude sledovat všechna letadla, která operují v syrském vzdušném prostoru, tedy i ta americká. To už je jen krok od prohlášení, že by tato letadla mohla začít Moskva sestřelovat. Stačilo by je nařknout z toho, že ohrožují ruské nebo syrské síly. Nebezpečí přímého vojenského střetu mezi Spojenými státy a Ruskem nad Sýrií už není věcí paranoidní fantazie.

Pokud se zaměříme na ruské angažmá v konfliktu, lze ho chápat poměrně přímočaře. Rozhodnutí vyslat ruské síly do oblasti v podstatě potvrdilo odhodlanost podporovat Asadovu vládu. Rusové mají zájem na udržení Sýrie ze dvou důvodů. Washington by se tak stal v oblasti pánem, který by vymýtil poslední stopy ruské moci na Blízkém východě. Druhou obavou je fakt, že na místo Asada může nastoupit nějaké forma radikálně-islámské vlády. To by znamenalo i podporu pro muslimské frakce v blízkém pohraničí s Ruskem – zejména na Kavkazu a ve Střední Asii.

Podíváme-li se na strategii Američanů, ta už je méně zřejmá. Podle serveru je americká politika v Sýrii plná protichůdných stanovisek. Obamova administrativa jasně uvedla, že Bašár Asad nesmí být součástí žádné budoucí syrské vlády. Pak přišel Trump a šéf diplomacie Rex Tillerson. Ti už se smířili se setrváním Asada ve funkci. Následoval však chemický útok na baštu rebelů a Trump okamžitě obvinil Asadovy síly. Následoval raketový útok na syrskou vojenskou základnu. Odchod Asada byl opět požadován. Americká politika je velmi chaotická a výcvik tzv. umírněných, který přišel na 500 milionů dolarů a ve skutečnosti vyprodukoval jen hrstku bojovníků. Washington se dostal do dilematu ve chvíli, kdy člen NATO Turecko napadlo syrské jednotky Kurdů, které bojovaly společně s Američany proti Islámskému státu (IS).

Napětí v Sýrii vzrostlo poté, co v posledních týdnech Američané pravidělně ostřelují Asadovy jednotky na jihovýchodě země. Rusko tvrdí, že tyto jednotky významně přispěly v boji proti IS a dalším militantním frakcím a že akce USA jim tak hrají do karet. Podle serveru je třeba napětí snížit, aby nemohlo dojít k přímému střetu dvou velmocí, převážná část změn prý musí pocházet z americké strany.

Rusko má v Sýrii a na Blízkém východě mnohem důležitější bezpečnostní zájmy než Spojené státy. Sever Sýrie leží ani ne 600 mil od Ruska, do USA to je desetkrát větší vzdálenost. I proto by Spojené státy měly přenechat odpovědnost za tento problém Rusku.

Je velmi nepravděpodobné, že by nějaká cizí vnější mocnost mohla učinit stopku bojům v Sýrii, nebo dokonce obnovit a sjednotit zemi. Takové řešení by přineslo jen další odpor a teroristickou odvetu. Lepším řešením bude, když se Rusové „namočí“ do konfliktu a postoupí toto riziko, než kdyby ho podstupovaly i Spojené státy. Sýrie by se tak pro Rusko mohla vyjevit jako druhý Afghánistán. To by bylo tragické, ale stále lepší než novodobý americký Vietnam či Irák.

Spojené státy jistě nemají zapotřebí vyvolat nový konflikt s Ruskem, který by mohl mít podoby studené války nebo ozbrojeného „horkého“ konfliktu. Momentálně však tuto cestu Američané preferují.

Autorem článku na serveru National Interest je Ted Galen Carpenter, vědecký pracovník Institutu Cato.