Syrští uprchlíci nejsou nikde vítaní, sousedé je vyhánějí z domovů

Raya Chidiac, šestadvacetiletá dcera místního nejbohatšího muže, byla nalezená mrtvá ve vlastním domě. Tělo bylo objeveno minulý měsíc a bylo jasné, že byla svázána, znásilněná a smrt zřejmě způsobilo udušení plastovým pytlem, který měla stále natažený přes hlavu. K činu se přiznal syrský uprchlík, který u rodiny pracoval.

Případ rychle vyvolal vlnu nenávisti namířeným proti zhruba milionu azylantů ze Sýrie v zemi a napětí mezi lidmi se přiostřuje. Uprchlíci, kteří zde našli útočiště, již nejsou vítání a libanonští zaměstnavatelé o ně přestávají mít zájem. Jenže jak Evropská unie zavírá svoje hranice a činí pro migranty evropský sen stále nedostupnějším, největší problémy to působí právě státům jako je Libanon, kde už nevědí, jak zastavit a zvládat příliv uprchlíků.

Státy sousedící se Sýrií jsou nyní domovem asi 5 milionů uprchlíků, ve Spojených státech našlo azyl kolem 18 tisíc běženců a v Evropě stejný status získal asi milion migrantů. Válka, která se táhne už 8 let, a nikdo přesně neví, kdy se situace uklidní, vnáší mezi hostiteli chmurný mrak nad představou, že se uprchlíci již nikdy domů nevrátí.

Vůbec nejvíc uprchlíků se nyní nachází v Turecku (kolem 3,2 milionů, které uznává i OSN), ale maličký Libanon je vůbec nejpostiženější. Kromě Syřanů zde mají i skoro půl milionů Palestinců, uprchlíci nyní tvoří čtvrtinu obyvatelstva. Mnozí do země dorazili jako desetileté děti, pokud se válka protáhne ještě o několik let, tito běženci se zde budou chtít natrvalo usadit a založit rodiny.

Mezi lidmi vyvolávají nejvíc emoce neštěstí podobná smrti Chidiac, ale i politikům se situace už vymyká z rukou. Křesťanská autorita v zemi nedávno prohlásila, že lidé již neunesou "zátěž" uprchlíků, libanonský ministr zahraničí zase na twitter napsal, že "každý nevítaný návštěvník na naší půdě ji de facto okupuje".

OSN se snaží situaci v zemi zklidnit a varuje před "davovou paranoiou", která by mohla vyústit v neovladatelný rasismus. Pravdou je, že napětí mezi národy se stupňovalo ještě smrtí Rayi Chidiac, ale ztráta dívky z významné rodiny byla nejspíš poslední kapkou. Zatímco křesťané v Miziaře se snažili uprchlíkům všemožně pomáhat, po zatčení vraha se ve městečku zvedla vlna nenávisti a lidé vyhnali z obce veškeré uprchlíky.

Mezitím se OSN marně snaží najít pozitiva, které do země přinesli uprchlíci. Správa organizace Spojených národů tvrdí, že Libanon v minulých letech obdržel finanční pomoc 4,2 miliard eur jako kompenzaci za ubytování migrantů. Skutečnost je však taková, že spousta z nich žije na ulicích, okupují parky a parkoviště a tvoří si nelegální tábory.

OSN se snaží taky místní přesvědčit o tom, že migranti přispívají ekonomice tím, že většinou berou práce, o které Libanonci nestojí, jako je ve stavebnictví nebo málo placený sběr ovoce. Úřady však argumentují tím, že ze Sýrie do země už po desítky let přicházejí sezónní pracovníci, kteří tyhle práce provozovaly ještě předtím, než tam nějaká válka vypukla.

Samotná Miziara je přitom na migranty velmi zvyklá, skoro polovina usedlíků není libanonského původu. Většina z nich pracuje v rostoucím ropném průmyslu a peníze využívají na stavbu honosných domů. Vrah mladé dívky prý byl najat už rok předtím, než v Sýrii začala válka, jejímu otci měl stavět vilu. Poté, co byla stavba dokončená, u zaměstnavatelů zůstal, aby se staral o veliký dům. Měl prý klíče a plný přístup ke všemu v domě.

V osudný den byla Chidiac doma sama, když ji nejmenovaný muž přepadl. Policistům vypověděl, že na ni vytáhl muž a požadoval peníze, když mu však žádné nevydala, svázal ji, znásilnil a udusil pomocí igelitky. Rodina je v šoku, protože vraždu považuje za zradu. "Celé roky jsme mu důvěřovali, staral se i o naše děti," řekl otec zavražděné Yusuf Fadoul, který obžalovaného zaměstnal po stavbě i proto, aby se Syřan nemusel vracet do válkou zmítané země.

Vrah tak není považován za uprchlíka, ale ekonomického migranta, jeho činy však způsobily problémy milionům dalších azylantů v oblasti. "Nejsme naštvaní na Syřany, ale na veliký počet, který sem přichází," řekl Fadoul. Podle něj nemají běženci žádné mravní vychování, nemají zdání o civilizaci a nechtějí v ní žít. Starosta Miziary dodává, že velkým problémem jsou i početné rodiny. "Mají čtyři ženy a 17 dětí, zatímco místní jen 2 potomky," ukazuje na nerovnost.

Po pohřbu Chidiac se městem začaly rozléhat protesty, demonstranti nesly transparenty volajícími pro odchod uprchlíků. Někteří odešli ještě tu noc, když si uvědomili nebezpečnou situaci. Zbytek město opustil o dva dny později, kdy byla vydána oficiální výzva k jejich odchodu. "Udělali dobře," myslí si prodavač místního obchůdku. Kdyby zůstali, nejspíš by dopadli podobně jako Chidiac. Syrští uprchlíci tak už nejsou u svých sousedů vítaní.