V Sýrii operuje polotajná brigáda: Za Asada bojují afghánští šíité

"Pro mě to byla výhradně záležitost peněz, nikdy jsem tam nikoho neviděl bojovat z náboženských pohnutek," řekl agentuře AFP jeden z nich, který se vrátil do Kábulu z boje, jehož podstata mu není jasná.

Tento šíita z komunity Hazárů, který si vymínil, aby se o něm psalo pod vymyšleným jménem Šams, byl v Sýrii v roce 2016 dvakrát. V Íránu žije až 2,5 milionu Afghánců, většinou bez povolení. Není divu, že tyto muže bez práce a bez ohledu na věk zláká válka jiných, i když konflikt v jejich vlastní zemi trvá už 40 let.

Právě v těchto sádkách chudých, menšinových a často diskriminovaných lidí loví íránští verbíři, aby "nakrmili" Fátiminu brigádu. Jejich 10.000 až 20.000 afghánských šíitů je nasazeno proti syrským sunnitským povstalcům.

"Odešel jsem do Íránu v roce 2016 a doufal jsem, že si tam najdu práci. Když jsem ale za měsíc nic nenašel, rozhodl jsem se jít do Sýrie," říká pětadvacetiletý Šams. "Povzbuzují vás, když říkají: 'Budeš bránit svatyně, budeš svobodný bojovník.' A když se vám podaří vrátit se živý, budete mít právo na desetiletý pobyt v Íránu. V náborovém středisku vám nabídnou měsíčně 1,5 milionu túmánů (zhruba 9000 Kč). Když podepíšete, pak dvojnásobek," vypráví mladý muž.

Náhončí si počítají za své služby 100 dolarů a pak už následuje cesta do Delídžánu, který leží jižně od Teheránu. Nováčky tam čeká měsíční vojenský výcvik a krajané všeho věku, od 14 do 60 let. Šams se nejprve naučil ovládat automatickou pušku AK-47. Pak mu členové íránských revolučních gard poskytli pár základních lekcí k dělostřelecké technice. A ti pak také nově vycvičené bojovníky letecky přepraví do Sýrie.

Šamsovým prvním úkolem v Sýrii bylo v době od loňského května do června hlídat kasárna u Damašku. Vše bylo v pořádku a mladý muž se tam v září znovu vrátil. To se ale všechno změnilo, poslali ho do první linie k Halabu (Aleppu). Stál proti oddílům takzvaného Islámského státu a fronty An-Nusra, aniž věděl, oč v tom boji jde, snad kromě toho, že proti sobě stojí šíité a sunnité. Základní strategii určují Íránci, někteří z velitelů jsou Afghánci.

"V Halabu nás přepadli, ze stovky lidí jich přežilo 15. Když zemřete, odvezou vaše tělo do Íránu," řekl Šams. Tedy ne do Afghánistánu. Tam se sice konají pohřby, ale bez rakví a odcházení na hřbitov. Rodiny dostanou žold po mrtvém.

Podle organizace Human Rights Watch (HRW) sloužilo ve Fátimině brigádě asi 15.000 Afghánců. Podobný pákistánský oddíl nasazovaný v Sýrii měl jen 1000 členů.

"Byli tam i Pákistánci, Iráčané, všichni šíité. Míchali nás s Araby a my jsme nerozuměli jejich jazyku," směje se Chalíl - opět smyšlené jméno - který byl mezi prvními, kteří v roce 2014 odešli do Sýrie. Bylo mu tehdy 17 let.

"Žádné přesnější údaje neexistují, protože Al-Kuds (speciální oddíly íránských revolučních gard) na toto téma mlčí," řekl bývalý analytik HRW Ahmad Šudža. Ali Alfoneh, který spolupracuje s washingtonským analytickým pracovištěm Atlantic Council, registruje pohřby Afghánců v Íránu. Podle jeho údajů k 16. říjnu zahynulo od září 2013 v Sýrii 764 Afghánců.

Jde o citlivé téma na íránské i afghánské straně hranice a rodiny o něm nechtějí mluvit. Osmnáctiletý syn Chaly Amínové má za sebou dva turnusy v Sýrii. "Moje rodina mi zakazuje o tom s vámi mluvit," šeptá tato hazárská matka šesti dětí. Šams říká, že mladí Afghánci, kteří se chystají odejít nebo už v Sýrii jsou, se kontaktují na facebooku nebo telegramu.

"Jejich počet je vojenské tajemství. Řídí je íránská vláda, která s nimi jedná jako s otroky. Co se afghánské vlády týče, hlad, jímž ti lidé trpí, není bohužel její problém," řekl hazárský poslanec z Kábulu Ramazán Bačardost.