Rusko chystá vojenský zásah v Íránu? Diplomat prozradil víc

Riziko pro Rusko ve všech ohledech

Po alespoň dvou desítkách mrtvých se zdá pravděpodobné, že úřadům se podaří protesty potlačit, míní Frolov. Varuje, že situace může ale rovněž vyústit v krvavé povstání a občanskou válku syrského typu, případně i svržení represivního režimu ajatolláhů.  

"Jedna věc je přesto jasná - všichni velcí geopolitičtí hráči vývoj bedlivě sledují," konstatuje analytik. Vysvětluje, že zásadní změny v Íránu by ovlivnily politiku na Blízkém východě, války v Sýrii a Jemenu, ropné trhy a vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy, a proto mezi Moskvou a Washingtonem létají tvrdá slova a obvinění ze zasahování do íránských vnitřních potíží, přičemž Rusko viní Spojené státy z pokusu o "změnu režimu".

Z pohledu Ruska je nestabilita v Íránu - důležitého souseda a regionálního spojence - ve všech směrech riziková, poukazuje bývalý diplomat. Připomíná, že protesty žádají konec utrácení íránských peněz na zahraniční dobrodružství v regionu, a tak se Moskva může bát o osud svého projektu obnovy Sýrie. Moskva se sice chlubí svým vojenským vítězstvím na tamním bojišti, ale opomíjí, že ho umožnila íránská pozemní vojska, zdůrazňuje Frolov. Dodává, že bez desítek tisíc Íránem podporovaných bojovníků by syrská armáda nedokázala získat a kontrolovat území.

Írán si přitom loajalitu těchto vojáků kupuje, a pokud by se finance omezily, či zastavily, Moskva by musela účet zaplatit, případně vyslat do Sýrie více pozemních jednotek, což by bylo riskantní a politicky ponižující, uvádí expert. Doplňuje, že nepokoje v Íránu podrývají ruský globální narativ, že pouze silné autoritářské režimy mohou přinést stabilitu a prosperitu Blízkému východu, zatímco západní snahy o politické změny - kulturně cizí tomuto regionu - představují recept na nestabilitu a válku.   

"Pro Rusko existují ozbrojené rebelie a lidová povstání pouze jako nástroj západní subverze,"  pokračuje odborník. Soudí, že Rusko vstoupilo do syrské války pod tímto praporem, aby pod záminkou boje s terorismem udusilo lidové povstání proti režimu Bašára Asada, geopolitickému spojenci Moskvy, a "učinilo přítrž Americe sponzorované barevné revoluci", jak otevřeně přiznal ruský ministr obrany Šoigu.

Íránské protesty podkopávají tento výklad, jelikož země je stabilní a tuhou autokracií víceméně izolovanou od Západu a - ruskými slovy - jeho zkaženého vlivu, poukazuje analytik. Připomíná, že lidé v Íránu vyšli do ulic, kvůli stagnující ekonomice a zkaženým strukturám, které poskytují většinu statků klerikům a jejich spojencům, případně vysoce postaveným velitelům bezpečnostních složek.

Hororový scénář   

Břemeno sankcí nesli hlavně běžní obyvatelé, jejichž příjmy se snižovaly či stagnovaly, zatímco režimní kruhy ze sankčních arbitráží profitovaly a snažily se usměrňovat nespokojenost veřejnosti k "zahraničním nepřátelům", vysvětluje Frolov. Konstatuje, že v tomto se naskýtá nepříjemná paralela s dnešním Ruskem, kde tíhu západních sankcí a ruských protiopatření nesou především běžní lidé, zatímco blízcí Kremlu získávají vládní zakázky a zvláštní daňové úlevy, které jim mají kompenzovat ztráty na západních trzích.

"Tato křiklavá nespravedlnost je z pohledu společenské stability neudržitelná, pokud se nepodniknou pokusy o uvolnění sankcí," míní bývalý diplomat. Dodává, že Moskva by se také  měla bát možného přelití nestability z Íránu do sousedního Ázerbájdžánu, kde zkorumpovaný autoritářský režim čekají prezidentské volby, přičemž povstání v obou zemích by mohlo vyhrotit ruská bezpečnostní opatření na nevídanou úroveň.

Ruská vojenská doktrína považuje takové otřesy v sousedních státech za vnější vojenskou hrozbu, které je třeba čelit vojenskými prostředky, deklaruje analytik. Pokládá otázku, zda Moskva nemůže být v pokušení zasáhnout silou, podobně jako v Sýrii, aby zachránila spřátelené režimy a zamezila šíření revoluce na sever či východ. Šlo by o drsný a hororovým scénář, přičemž válka v Sýrii by ve srovnání s ním vypadala jako snadná procházka, varuje Frolov. Spekuluje, že proto Moskvu rozčilují tweety amerického prezidenta Donalda Trumpa a prohlášení Bílého domu o podpoře protestů a výzvy k ukončení útlaku ze strany íránského režimu.

Rusko takové postoje považuje za potvrzení toho, že změny režimů a šíření demokracie zůstávají aktivním nástrojem americké zahraniční politiky, což živí rostoucí ruské rozhořčení z Trumpovy administrativy, poukazuje analytik. Připomíná, že Moskvu potěšila inaugurační řeč Trumpa, v níž oznamoval konec "vnucování" amerického způsobu života ostatním, ale nyní prezident vydává "clintonovská" stanoviska hraničící s podněcováním.

"Z pohledu ruských vůdců přidává na nejistotě a nepředvídatelnosti to, že Trump se vyvíjí každým svým mezinárodním krokem. Moskva si nemůže být nikdy jistá, kam Trump nasměruje svůj hněv příště," míní bývalý diplomat. Dodává, že země, která se šéfovi Bílého domu znelíbí, může skončit v budoucí "ose zla", a proto bude Moskva pouze okrajově brnkat na nervy Washingtonu, aniž by zpochybňovala klíčové americké zájmy a o samotném Trumpovi bude mluvit pouze v dobrém.