Co nám může dát Sýrie? Lepší znalost, jak bojovat s terorismem

Byman považuje Sýrii jak za selhání protiteroristického boje, tak za jeho úspěch. Na jednu stranu občanský konflikt dal vzniknout Islámskému státu, jedné z nejhrozivějších a nejúspěšnějších teroristických skupin, kterou kdy svět viděl. Zároveň však tato skupina byla protiteroristickými aktivitami mnoha zapojených aktérů postupně oslabena na takovou úroveň, až se dá hovořit o zničení IS jako takového. Sýrie tak z obou hledisek nabízí mnohé užitečné lekce pro boj proti terorismu. Byman rozlišuje šest těchto lekcí.

1) Občanské války a terorismus jdou spolu

Sýrie naprosto jednoznačně ukázala, že terorismus a občanská válka jsou propojené nádoby. Ačkoliv existuje mnoho důvodů proč se lidé spojují s teroristickými skupinami, válka představují jeden z hlavních „hnacích“ faktorů. Množství evropských teroristů, kteří se přidali k IS, tak učinili, protože se cítili být spíše bojovníky za svobodu a své „muslimské bratry“ než že by chtěli být teroristy, co se pohybují ve stínech.

2) Nepřátelé jsou často velmi rozděleni

Skupina vyžadující totální moc mají tendence se štěpit a nebývá zarputilejších nepřátel než jsou skupiny usilující o ty samé cíle. V sektářských prostředí bývá obvyklé, že se lidé dokáží pohádat do krve o ty nejmenší podrobnosti učení a že odtržená skupina nenávidí svoji „matku“ (a naopak) spalující nenávistí. Sýrie je dobrým příkladem těchto mechanismů. Teroristické skupiny zde bojují mezi sebou. IS začal jako odnož al-Káidou založené syrské pobočky známou jako Fronta an-Nusrá, která proti němu horlivě bojovala. Fronta an-Nusrá později též vyhlásila nezávislost na al-Káidě.

3) Teroristé stále spoléhají na státy

Ačkoliv se teroristické skupiny tváří jako nestátní aktéři, politika států silně ovlivňuje jejich úspěch. Teroristé si vybrali Sýrii jako svoji základnu mimo jiné proto, že stát nechal jejich vůdce propustit z vězení s cílem prohlásit veškerou opozici vůči Asadovi za teroristické skupiny. Rozhodnutí Turecka nechat hranice otevřené v prvních letech války umožnilo teroristům získávat nové rekruty i pašovat ukradené zboží, převážně ropu, která stála za bohatými zisky IS.

4) Protiterorismus spojuje, ale často jen na taktické rovině

V případě boje s terorismem jsou rozmanití aktéři prakticky na jedné lodi. USA si vytkly cíl vymazání teroristické hrozby představované především IS stejně jako tak učinilo Rusko. Pro Saúdskou Arábii i Írán představoval IS nenáviděnou skupinou, které je třeba se zbavit, totéž platí pro Izrael a libanonský Hizballáh. Přesto však z tohoto taktického spojenectví nevzešlo žádné praktické spojenectví, jak všechny strany mají vlastní zájmy. Naopak, úspěch protiteroristického úsilí tyto rozpory a vnitřní konflikty činí více zjevné jak ukazují např. spory Kurdů a Turecka.

5) Spojenci potřebují koordinaci

Teroristické útoky v Paříži v roce 2015 vedly k zlepšení koordinace mnoha subjektů v boji proti terorismem, zvláště z evropské strany. V případě syrského konfliktu však podobná spolupráce v mnohém citelně chyběla a stále chybí. USA, které se obvykle staví do role hlavního koordinátora, pod Obamovým vedením nejprve konflikt zanedbaly, aby se pak pokusily vybudovat širší koalici proti IS, aniž by však navrhly širší politické řešení syrské krize. Trumpova administrativa si nevede příliš lépe. Za jejího působení se v oblasti ještě zvýšil zmatek, když američtí spojenci Izrael a Turecko začaly direktivně a bezohledně řešit vlastní zájmy, přičemž jednotlivé americké instituce jako ministerstvo zahraničí, armáda a Bílý dům se jim zdály vysílat odlišné signály, které jen přispívaly k chaotičnosti už tak nepřehledné situaci v Sýrii.

6) Nespoléhat se na výcvikové programy

Spojené státy nedokázaly zvládnout jeden klíčový protiteroristický úkol: budování místních spojenců. Navzdory letům výcviku a miliardám dolarů irácké síly nechaly uprchnout mnohem menší a lehce ozbrojené síly IS. Snahy USA o vybudování umírněných syrských opozičních sil se většinou setkaly s neúspěchem. V důsledku toho se USA musely spoléhaly na syrské Kurdy, kteří sice se ukázali efektivními v boji, ale kteří mají malou podporu lidí. Následkem toho hrozí riziko, že veškeré protiteroristické úsilí přijde vniveč.