Asad a Rusko zvítězili? USA mohou Moskvě snadno "přistřihout hřebínek", tvrdí analytik

Metafora syrské války

Ačkoliv povstalecké frakce stále ovládají provincii Idlib na severozápadě, část provincie Dar'á na jihu a podstatnou část syrského venkova, jejich cíl svrhnout silou režim v Damašku již není reálným scénářem, konstatuje DePetris. Poukazuje, že pětitýdenní tažení syrských vládních sil ve Východní Ghútě je z pohledu opozice metaforou vývoje války od momentu, kdy Moskva v září 2015 rozhodla o vyslání svého letectva, aby "zachránila Asadovi kůži".

Poslední týden byl emočně velmi vypjatý pro tři hlavní povstalecké frakce - Džajš al-Islám, Fajlak ar-Rahman a Anhar aš-Šám - a na 400 tisíc civilistů v Ghútě, kteří byli obklíčeni, vyhladověni, obléháni a bombardováni uplynulých pět let, uvádí analytik. Dodává, že podobně jako v Homsu, Dar'á a Východním Aleppu syrské vládní síly využívaly čas a brutalitu ve svůj prospěch.     

"Režimní taktická příručka je stejná - uzavřít povstaleckou oblast, zamezit přísunu potravin, vody, léčiv a humanitární pomoci, blokovat odchod nemocných a zraněných, útočit na veškerou civilní infrastrukturu v oblasti a nakonec předložit nabídku rozsáhlé evakuace výměnou za podvolení se kontrole režimu," vysvětluje odborník. Podotýká, že povstalci odříznutí od zásobování a podpory vnějších podporovatelů, kteří jsou konfliktem unavení, čelí dvěma možnostem: bezpodmínečné kapitulaci výměnou za přesun na sever, nebo smrti hladem či při bombardování.)

Výsledek je stejný, a to vítězství režimu, deklaruje DePetris. Tvrdí, že ačkoliv to je morálně odporné a eticky nesrozumitelné, Spojené státy musí založit svou politiku vůči Sýrii na předpokladu setrvání Bašára Asada v Damašku v nadcházejících letech. "Není to scénář, který Washington preferoval, ale je to scénář, před který bude Trumpova administrativa postavena," zdůrazňuje konzultant.

Počátkem letošního roku nedávno odvolaný ministr zahraničí USA Rex Tillerson nastínil politiku vůči Sýrii, která částečně předpokládala využití americké vojenské přítomnosti v zemi jako páky pro spuštění politického procesu, ale události na bojišti tento postup předběhly, konstatuje analytik. Podotýká, že dnes žádný konstruktivní diplomatický proces neběží, jelikož není v zájmu režimu Bašára Asada se ho účastnit, protože za situace, kdy režim získává zpět pod kontrolu dříve ztracená území, by jednání o budoucích politických ústupcích představovalo doslova geopolitické šílenství.

Rusko nese nyní veškerou odpovědnost za Sýrii

DePetris tedy pokládá otázku, co z toho plyne pro Spojené státy a zda existuje možnost, že Washington dokáže znovu spolupracovat s Bašárem Asadem vzhledem k rozsáhlým válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, kterých se dopustil na vlastním lidu.

"Naštěstí, politická rozdělenost Sýrie není jádrem amerického národně bezpečnostního zájmu," píše expert. Tvrdí, že byť to může být ze zahraničněpolitického pohledu těžko uvěřitelné, Asad je na Blízkém východě marginální postavou, jejíž přežití je nyní plně závislé na vojenské podpoře ze zahraničí. Asadův režim sice nelze ignorovat, stejně tak ale výrazně nebrání Washingtonu ve svobodě jednání v blízkovýchodním regionu, domnívá se DePetris. Dodává, že tamní americká politika se bude odvíjet bez ohledu na Asadovo setrvání v prezidentském paláci.  

Ač se to může jevit zdánlivě nelogické, Asadovo vítězství může ve skutečnosti nabídnout Spojeným státům příležitost jak "přistřihnout hřebínek" Rusku, soudí expert. Vysvětluje, že Moskva je zodpovědná za Asadovo zmrtvýchvstání a bude volána na pomoc pokaždé, kdy se její slabý klient dostane do potíží.

Syrské hospodářství je zničené, zdravotnictví je v troskách a statut země coby suverénního státu je zkompromitován, tudíž z pohledu Ruska nejde o příliš optimálního spojence, deklaruje DePetris. Odhaduje, že Damašek bude potřebovat nejméně 200 miliard dolarů na obnovu zničených obytných budov, nemocnic, elektráren, továren a farem, a proto bude Vladimir Putin - který vládne slabé oligarchické ekonomice - žádán o velké peníze, pokud USA a západní Evropa odmítnou pomoci s rekonstrukcí Sýrie.

"Rusko pomohlo zvratu v Sýrii, aby udrželo svého spojence u moci. Nyní má odpovědnost za její obnovu," konstatuje analytik. Dodává, že po sedmi letech války s vlastním lidem se Asad zařadil k nejodpornějším světovým diktátorům a jeho setrvání v pozici syrského vůdce nepochybně představuje nespravedlnost, avšak svět často obecně bývá neférovým a nespravedlivým místem.

Přenechání syrských problémů Rusku a zároveň zaujetí flexibilního přístupu v útocích na v Sýrii působící teroristické skupiny ohrožující americké zájmy ovšem může být nejlepší strategií Trumpovy administrativy, soudí konzultant.