Jak byl financován Islámský stát? Dokumenty odhalily děsivé detaily o životě v chalífátu

Strach jako cesta k poslušnosti

Prvním a hlavním nástrojem, kterým si IS udržoval poslušnost, byl teror a nucení k dodržování brutálních nařízení, která i přes tvrzení teroristů s islámem neměla nic společného. Zákaz hraní na hudební nástroje, kouření, nevhodné účesy či zastřižení vousů, hraní deskových her, kouření vodní dýmky v případě žen jiné oblečení než burky bylo přísně trestáno často s extrémní brutalitou.

IS využívala jako hlídače morálky a i případné katy především dětí, kterým šlo jednodušeji vymýt islamistickou ideologií mozek. Vedle prostých poprav zastřelením se popravčí často vyžívali v mučení svých obětí. Často docházelo k popravám, kdy byly lidem postupně usekávány údy, nebo byli vyhladověni k smrti. Bezcitní byli katani především k šíitům a křesťanům, kteří pokud neutekli, mohli být bez jakéhokoliv důvodu popraveni či vyhnáni ze svých domovů.  

Státní správa musí pokračovat

Nenechme se však mýlit. Islámský stát rozhodně nebyl anarchistickou skupinou islamistů. Právě naopak. Všem sunitským úředníkům po bývalé státní správě bylo nařízeno zůstat na svých místech a pokračovat ve svých povinnostech. Pokud odmítli či nepřišli do práce, čekali je přísné tresty. IS nejdříve hodlal zjistit co na svém území má. Proto poslal do všech koutů svého státu komisaře, kteří měli prověřit kolik majetku kdo má, a jakého je vyznání. Může to znít banálně, ale uvědomme si, že IS na svém vrcholu ovládal území větší než Velká Británie s 12 miliony obyvateli a hlavním městem, několika milionovým Mosulem. Komisaři veškerý majetek pečlivě zaevidovali, a pokud zjistili, že se jednalo o majetek jinověrců, okamžitě jej zabavily.

Vše zdanit

Toto sčítání mělo dva dobré důvody. Za první řadě Islámský stát získal pozemky a nepřeberný majetek, od skříní a domácího vybavení přes automobily až po zlato a jiné cennosti, ze kterých mohl získat tak potřebné finance.  Velkou část pozemků pak použil k zajištění loajality chudých sunnitů, mezi něž je za slib odvádění třetiny úrody. Překvapivě gro příjmů Islámského státu tvořily daně. To byl asi jeho největší úspěch. I přes to že v oblasti panovali diktátorské a autoritativní režimy nikdy se jim nepodařilo získat pod kontrolu finance a daně.

To však neplatilo o Islámskému státu. Tomu se povedlo pod svoji kontrolu dostat veškeré obchodní transakce, které na jeho území probíhaly. Daně se platila za úrodu i její zpracování. Poprvé bylo v dějinách zavedeno mýtné na silnicích. Stejně tak do doby nastolení nového chalífátu byla pro obyvatele neznámá daň z elektřiny, vody nebo poplatek za odvoz odpadů. Vše bylo pod tvrdou kontrolou a na vše museli mít obyvatelé stvrzenky. A skutečně díky tomuto systému příjmy z daní několikanásobně vzrostly a stali se skutečnou finanční oporou radikálů. Oproti tolik diskutovanému prodeji ropy byly totiž šestinásobné!

Stále se spekuluje, kdo byl tvůrcem tohoto systému, ale analytici The New York Times se přiklánějí k tomu, že to museli být lidé, kteří měli zkušenosti s vyspělou západní státní správou a ekonomikou, kterým se podařilo na poněkud laxním Blízkém východě vybudovat první skutečně moderní daňový a byrokratický systém. To, co z něj dělalo, ten nejbrutálnější a nejstrašnější státních útvarů, který kdy historie zaznamenala, bylo to jak neuvěřitelným násilím a tyranii si svoji autoritu a poslušnost obyvatel vynucoval.