USA hrozí ztráta turecké loajality. Člen NATO otáčí o 180 stupňů a tíhne k Moskvě

Dalšími faktory, které by měly v Bílém domě vyvolat pochybnosti o turecké loajalitě, jsou čím dál více přátelské vztahy mezi Ankarou a Moskvou a fakt, že Turecko v roce 2003 odmítlo navzdory svému členství v NATO podpořit americkou invazi do Iráku.

Jak se zdá, tak Turci se řídí příslovím "Kam vítr, tam plášť." V případě, že se jim jakkoli nehodí být na straně svých spojenců, neváhají svojí politiku otočit o 180 stupňů. 

Turecko, které se oficiálně tváří jako prozápadní, začíná být čím dál méně předvídatelným. V poslední době se objevují spekulace o jeho proruském směřování poté, co turecký prezident Recep Erdogan sjednal se svým ruským protějškem Vladimírem Putinem smlouvu o nákupu nejmodernějších raketových obranných systémů ve výši 2 mld. USD za současného omezení vojenské spolupráce s USA. 

Po této "zradě" byla americká armáda donucená stáhnout své letectvo ze základny Incirlik, ležící v blízkosti syrských hranic. K podobnému kroku se musela uchýlit také v Afghánistánu.

Z Incirliku museli později odejít také Němci poté, co se mezi Berlínem a Ankarou strhla ostrá hádka ohledně porušování lidských práv. Německá vojenská letadla, která stejně jako americká bojovala proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku, se pak následně přestěhovala do Jordánska.

Další skutečnosti hrající v neprospěch dobrých americko-tureckých vztahů je neúspěšný pokus o státní převrat v roce 2016, z něhož Erdogan obviňuje opozici podporovanou americkými vojenskými základnami.

Následná obvinění z porušování lidských práv, podpora Kurdů, které Turci považují za teroristy a turecká invaze do Afrínu, v severozápadní Sýrii, taktéž neprospívají dobrým zahraničním vztahům se západem.

Na druhou stranu je pravda, že Erdoganova vláda, dříve odmítající Asadův režim, obvinila syrský režim ze sobotního útoku chemickými zbraněmi v Doumě, který je taktéž jednou z příčin čím dál více se zhoršujících vztahů mezi západními mocnostmi a Ruskem, z nichž může vzejít další studená válka. 

"Syrský režim za tento útok ponese patřičné následky," řekl Ibrahim Kalin, Erdoganův mluvčí.

Mluvčí turecké vlády řekl Bekir Bozdag řekl, že se Asadův režim dopustil barbarství a zločinu proti lidskosti, a že Ankara změní svojí zahraniční politiku po telefonátu mezi Erdoganem, Putinem a Asadovým tajemníkem.

Z výše uvedeného nelze ani vyloučit, ale ani vyvrátit obnovu dobrých diplomatických vztahů mezi Tureckem a západními mocnostmi. To samé platí i o turecko-ruských vztazích.

Jak se ukazuje, tak Turecko zřejmě nepatří mezi spojence, na něž by bylo stoprocentní spolehnutí. Svojí zahraniční politiku mění podle toho, jak se mu to zrovna hodí z hlediska jeho geopolitických zájmů, a v případě jakéhokoliv sporu se západem neváhá obrátit pomyslné kormidlo.

Na druhou stranu je třeba říci, že by i Moskva měla být vůči Ankaře opatrnější, neboť se ani ona nemůže na Turecko stoprocentně spolehnout.