Semele se to na Blízkém východě ještě víc? Expertka prozradila, kdo drží klíč

Válku nechce ani jedna strana

Ani jedna strana podle odbornice ovšem nemá zájem na otevřené válce a odpal íránských raket byl spíše důsledkem rostoucího tlaku, kterému Írán čelí v syrském konfliktu. Pokud ovšem nezasáhnou Spojené státy a nepřijdou s nějakým plánem pro Sýrii, Izrael a Írán budou pokračovat ve vzájemných střetech, očekává Khatibová.  

"Írán považuje svou přítomnost v Sýrii za klíčovou pro svůj vliv v Levantě. Sýrie je dopravní tepna, po níž Írán posílá zbraně Hizballáhu v Libanonu," pokračuje expertka. Připomíná, že íránský vliv v Sýrii neustále roste od roku 2011, kdy se přežití tamního režimu Bašára Asada stalo silně závislým na pomoci Teheránu.

Vyslání Íránem zaštítěných vojsk do Sýrie, ať již ve formě Islámských revolučních gard či lokajů, jakým je Hizballáh, vede Izraele k obavám o vlastní bezpečnost, poukazuje Khatibová. Doplňuje, že Izrael proto neustále útočí na jednotky Íránu i Hizballáhu, pokud se ty při svých aktivitách v jižní Sýrii příliš přiblíží k syrsko-izraelské hranici.

Nyní se tlak na Írán zvýšil, jelikož je v Sýrii geograficky téměř obklíčen, vysvětluje odbornice. Poukazuje, že na jihu se nachází pod kontrolou Izraele a Jordánska, severozápad Sýrie fakticky ovládá Turecko a severovýchod Spojenými státy podporované Syrské demokratické síly.

"Írán byl nejvlivnější cizí zemí podporující Asadův režim, dokud Rusko vystupňovalo své snahy pomoci Asadovi,"  píše Khatibová. Konstatuje, že daný vývoj je z pohledu Íránu nepříjemný, jelikož Moskva chce mít navrch a Teherán vidí především jako pohodlný zdroj pozemních vojsk, které doplňují ruské letectvo v úderech na syrské povstalce.     

V ruském úsilí držet Írán v šachu hraje roli také dobrý vztah Moskvy s Izraelem, podotýká expertka. Připomíná, že při mnoha příležitostech Rusko dokonce předalo informace o íránských pozicích v Sýrii židovskému státu, který následně na tyto cíle zaútočil. Poslední z takových incidentů se odehrál koncem dubna, kdy izraelské letouny napadly základnu 47 v Sýrii, konstatuje Khatibová. Dodává, že Teherán tehdy přiznal smrt 18 svých vojáků, ale syrské zdroje hovoří o ztrátách blížících se dvěma stovkám mužů.

Írán si chce zachránit tvář

Někteří analytici spojují raketový tok na Golanských výšinách s oznámením Donalda Trumpa, že USA odstupují od dohody o íránském jaderném programu, uvádí odbornice. Sama však soudí, že šlo jen o časovou souhru, protože již před Trumpovým oznámením byli do funkcí  ministra zahraničí Spojených států a prezidentova poradce pro národní bezpečnost jmenováni protiíránští jestřábi Mike Pompeo a John Bolton, což signalizovalo zesílení akcentu íránské otázky, a přestože vypovězení jaderné dohody může být moment, kdy Washington Teheránu signalizuje, že nastal čas sundat rukavice, boj již dávno probíhal.

Tento americký tlak a neustále komplikovanější vztah k Rusku vede Írán ke snaze zachránit si tvář, míní Khatibová. Vysvětluje, že Teherán se neodhodlal k útoku na Izrael, který by vedl k otevřené válce, ale vyprovokoval jeho odvetu. "Pokud Írán nedokáže uvolnit tlak, kterému je vystaven, pak bude jeho taktikou působení bolesti svým protivníkům," předvídá expertka. Domnívá se však, že jelikož Írán ani Izrael nemají zájem vést vzájemnou válku, potřebují odvést agresi od svého území a Sýrie představuje arénu, kde mohou bojovat přímo, ale s minimálním rizikem.   

Z tohoto důvodu lze očekávat další íránsko-izraelskou eskalaci v Sýrii a dokud bude Teherán cítit, že si může udržet vliv v Levantě, bude pokračovat v zasahování do libanonského a syrského dění a provokovat židovský stát, deklaruje odbornice. Jediná věc, která by přiměla Írán k ústupu, je podle ní pocit, že jde o prohranou bitvu, který by mohl přinést například americký návrh Rusku na celkové ukončení syrské války.

"Pak by měl Írán možnost buď hořce bojovat v naději opakování roku 2006, kdy Izrael zaútočil na Hizballáh v Libanonu, ale nedokázal ho zničit, nebo přistoupit na obchod s USA a Izraelem," naznačuje Khatibová. Připomíná, že mnohem větší význam v Levantě má z íránského pohledu Irák, jelikož je geograficky blíž a má silnou ši'ítskou komunitu, tudíž si Teherán nepřeje jeho destabilizaci, a proto může přistoupit na kompromis v podobě udržení stability v Iráku výměnou za přenechání Sýrie Rusku.

Na takový kompromis nicméně Írán nepřistoupí, dokud bude mít i jinou možnost, myslí si expertka. Dodává, že musíme vyčkat, jakou cestu si Teherán zvolí, ale je zřejmé, že Izrael na toto rozhodnutí nebude pouze trpělivě čekat.