Povede Turecko žena? Nejsme jako Rusko, tvrdí turecká „železná lady". Erdogana přirovnává k blízkovýchodním diktátorům

Aksenerová kandiduje za nově vzniklou Stranu dobra, která cílí na nacionalistické a konzervativní turecké kruhy. Ačkoliv je v průzkumech veřejného mínění na třetím místě, právě to by jí mohlo vyhrát volby. Nejsilnější opoziční strana, Republikánská lidová strana (CPH) a její prezidentský kandidát Muharr Ince, se spíše orientují na středově levicového voliče a pravděpodobně se jim nepodaří přetáhnout voliče z Erdoganova tábora. Proto má podle stanice CNN Aksenerová větší naději, že to bude ona, kdo se postaví na Erdoganovo místo.

Turecký „sultán“, jak je někdy přezdíván médii, by rád stvrdil svou pozici a upevnil přechod k prezidentskému systému, který začal ústavním referendem o posílení pravomocí prezidenta. Ačkoliv turečtí občané rozhodli v jeho prospěch, jednalo se o překvapivě těsné vítězství – 49% Turků bylo proti tomu. Podle analytiků to byl první jasný indikátor, že Erdoganova nevídaná popularita začíná klesat. Jelikož turecká ekonomika – pilíř Erdoganovi politiky, kterému právě hospodářský rozvoj pomáhal vyhrávat volby – se nyní nachází v zoufalém stavu, turecký prezident si nemůže být poprvé po dlouhou dobu být jist vítězstvím.

Aksenerová patří mezi nejhlasitější a nejhorlivější odpůrce Erdogana a jeho politických kroků. Zvláště silně protestuje vůči jeho směřování směrem k prezidentskému systému známého např. z Ruska. „ Turecko není Rusko,“ tvrdí rozhořčeně a varuje před tím, že Erdogan je na cestě k Asadovskému či Kaddáfího typu diktatury. „Není to prezidentský systém, jako v západních demokraciích. Nemáme [systém] brzd a protivah,“ je přesvědčená o nedemokratické povaze prezidentského systému, který Erdogan buduje.

Politička, která je svými fanoušky nazývána „Matkou Meral“ či „Asenou“ (mytická vlčice, která zachránila turecké kmeny před nebezpečím“), se nebojí odkazovat na svoje ženství a naznačovat, že právě její odlišné pohlaví přinese Tureckou lepší zářivou budoucnost. „Naše země byla po dlouhou dobu ovládaná velmi tvrdým mužem,“ vymezuje se např. proti Erdoganovi, kterého obviňuje, že jí schválně nebere na vědomí, protože je žena, „ Není schopen přimět sám sebe soutěžit se ženou [kvůli] jeho egu," obvinila jej. 

Zdá se, že tato taktiky zabírá zvláště na její ženské voličstvo. „Budu ji volit pro naši budoucnost a pro naše děti. Dotek ženy dělá věci lepšími. Chci, aby naši zemi vedla matka,“ vysvětluje její volička Esra Demirkolová. Fanynky Aksenerové dávají jí na mítincích své šátky, které po svém zvolení hodlá vyvěsit v prezidentském paláci. Ačkoliv ochrana ženských práv není prioritou jejího programu, slíbila postavit terapeutická centra pro násilné muže.

Železná lady

Ačkoliv též přezdívána „matka“ jako Angela Merkelová, Aksenerová na rozdíl od německé kancléřky neoplývá mateřským citem a ženskou otevřeností vůči migrantům. Slíbila, že po volbách zlepší vztahy ze Sýrií a pošle okolo 4 miliónů Syřanů, kteří jsou momentálně v Turecku, zpět do jejich země. Podle ní je jejich přítomnost chybou, za kterou může vměšování AKP a Erdogana ve vnitřních záležitostech v Sýrie. Aksenerová tvrdí, že částka 36 miliard dolarů, která byla vynaložena Tureckem na uprchlíky, mohla být vynaložena pro potřeby tureckého lidu, zvláště co se týče průmyslového rozvoje.

Její slova nepochybně rezonují mezi Turky, zvláště těmi z nižšího řad společenského žebříčku, kteří stále častěji mají pocit, že je vláda přehlíží a že syrští uprchlíci jsou na tom lépe. V současné nepříliš dobré ekonomické situaci, kdy 11% Turků je nezaměstnaných, by mohla právě palčivá otázka migrantů být tím, co vyhraje volby.

Nicméně, Aksenerová se liší od pravicových a nacionalistický stran v Evropě tím, že se zdráhá označovat syrské uprchlíky za bezpečností riziko. „Nepřijímáme diskurs o nepřátelství vůči uprchlíkům," řekla. „Nemáme postoj, že je potřeba uprchlíky vytlačit pryč, ale nemůžeme ignorovat skutečnost, že Západ vidí Turecko jako zemi útočiště [pro uprchlíky].“ Od vyřešení uprchlické otázky si slibuje i napravení vztahů Turecka s EU, které vlivem Erdoganovy často útočné rétoriky jsou nyní dost pochroumané.

Ačkoliv se Aksenerová snaží tvářit jako nová, nadějeplná tvář na turecké politické scéně, není zde žádným nováčkem. Jejím „škraloupem“ z minulosti je příslušnost k ultranacionalistické a rasistické Straně národní akce. V 90. letech byla ministryní vnitra během turecké tvrdé války proti kurdským separatistům, kdy docházelo k značnému porušování lidských práv v Turecku. Aksenerová však tvrdí, že během jejího působení k žádnému takovému aktu ze strany vlády nedošlo.