Izrael to schytává ze všech stran: Nejedná se o výlučně židovský stát, tvrdí EU a dokonce i někteří Židé

EU, jakož i politická reprezentace Izraelských Arabů, izraelská opozice a skupiny liberálních Židů v USA se vůči zákonu deklarujícím zemi jako výhradně židovskou vymezují především kvůli obavám z novodobého apartheidu, neboť poskytuje určitým skupinám lidí výhody. V souladu s přijatou legislativou mají sice veškeré skupiny právo na sebeurčení, ale Židé jsou podle ustanovení, v nichž je Izrael historicky židovskou zemí, zvýhodňování. 

Za kontroverzní lze svým způsobem považovat i zákon o návratu, podle něhož má právo na získání trvalého pobytu v Izraeli, jakož i občanství, každý, kdo prokáže židovské kořeny, jejichž určování se však řídí kritérii převzatými z Norimberských zákonů. Ten přijal Knesset v roce 1950. Součástí nového zákona deklarujícího židovský Izrael je arabština sice úředním jazykem, který ale pouze existuje paralelně vedle hebrejštiny, což může podle odpůrců ještě víc prohloubit pomyslnou bariéru mezi Židy a Araby.

"To, že s přijatým zákonem, nesouhlasíme, jsme už sdělili izraelské státní správě, s níž hodláme na toto téma i nadále diskutovat a spolupracovat. Zcela jasně jsme také deklarovali, že při řešením konfliktů mezi dvěma státními útvary, upřednostňujeme politiku kompromisů, nikoli práva silnějšího, které nic neřeší, nýbrž pouze zhoršuje," řekla Federica Mogherinová, šéfka Evropské diplomacie

Předmětem mezinárodní kritiky se stala i část zákona, které přímo odsuzuje prohlášení tureckého ministerstva zahraničí, podle něhož se pošlapávají principy přirozeného práva a zájmy palestinských občanů Izraele. Nejostřejší slova pronesl předseda politické strany Izraelských Arabů Sjednocená kandidátka Ajman Ode, podle něhož je zákon o židovském státě "smrtí naší demokracie". Ve svém dalším prohlášením řekl Ode, že Knesset přijal zákon o židovské nadvládě, a o Arabech, jakožto občanech druhé kategorie. 

Velké vášně pak následně uvítalo přijetí maďarského premiéra Viktora Orbána, který je shodou náhodou považovaný za jednoho z největších antisemitů kvůli svým výrokům na adresu amerického filantropa George Sorose, ze strany izraelského premiéra Benjamina Netanjaha. Zákon o národním státě přijal pravicová vláda v poměru hlasů 62:55 se dvěma zdrženími se. Po zjištění výsledku začala část arabských poslanců křičet a trhat papíry. "Jsme svědky historického okamžiku, kdy konečně zvítězil sionismus a správně interpretované dějiny Izraele," řekl Netanjahu na půdě Knessetu.

"Přijatý zákon nijak nepoškozuje občanská práva garantovaná izraelskou demokracií. Jeho účelem je pouze chránit zájmy většiny, a ta se jasně vyslovila, že chce, aby byl náš stát zachován jako židovský i pro příští generace," zdůraznil izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Premiér chtěl zřejmě zdůraznit, že v liberální demokracii, která chrání zájmy menšin, mají i většiny svá práva. Deklarace Izraele jako židovského státu by neměla nijak nepoškodit zájmy Arabů a jiných etnik žijících na jeho území.

Navzdory všem prohlášením se zákon o židovském státě stal terčem kritiky i z řad samotných sionistů a příznivců Izraele. Například Yohahan Plesner z Instituce izraelské demokracie tvrdí, že právě jeho přijetí bude vodou na mlýn všem jeho odpůrcům, neboť se jedná o zákonem podsvěcené rozdělování společnosti na "my" a "oni". Zákon, který se stane i součástí izraelského základního zákona, odsoudila také Unie pro reformní judaismus.