Půjde Saúdská Arábie do kytek? Erdogan se pouští do nebezpečné války, v níž vítěz bere vše

V sázce je toho opravdu hodně. Pokud by se ale Erdogan ocitl na poli vítězů, mohlo by se mu podařit oslabit vliv Království Saúdské Arábie na Blízkém východě, čímž by z Turecka učinil doslova novou Osmanskou říši, která po léta ovládala většinu tohoto území, včetně jihovýchodní části Evropy. Ani Írán by mu patrně nemohl konkurovat, protože se jedná o šíitskou zemi, která nemá v řadách převážně sunnitského regionu příliš velkou autoritu, ba dokonce je vnímána jako nepřítel. 

Je to ale v podstatě jako panna, nebo orel. Buď si Erdogan upevní svou moc, nebo padne. Nesklidí-li dosavadní Erdoganovy kroky své ovoce, hrozí mu výrazné zhoršení vztahů mezi Ankarou a Rijádem, což jej může stát vše, co po léta tak pečlivě budoval, dokonce i za cenu ztráty nadějí na členství v EU. Se Saúdskou Arábií si není radno zahrávat, což by ostatně mohly potvrdit i jiné mocnosti, včetně Spojených států, ale i Francie, Velké Británie a Německa. Erdogan si svým způsobem užil pouhých pár minut slávy poté, co mu voliči v referendu odhlasovali přechod z parlamentní demokracie na prezidentský systém, a co se mu podařilo hned v prvním kole znovu obhájit mandát tureckého prezidenta.   

Je samozřejmě třeba zmínit, jak vlastně postupuje samotné vyšetřování vraždy zmiňovaného saúdského novináře. Nic není dobré ponechat náhodě. Momentálně nikdo neví, co si má přesně myslet. Neoficiální a pochybné zdroje neustále zásobují jak turecká, tak i západní média údajnými výsledky vyšetřování, a Erdogan, který má pod palcem všechny státní instituce, včetně bezpečnostních složek, kupodivu nezasahuje. Jde mu tedy vůbec o to, jak to skutečně bylo, či usiluje pouze o maximální očernění Saúdské Arábie?

Taktéž je velice zajímavé, jak vstřícně se Erdogan začíná chovat na poli zahraniční politiky. Nebylo tomu ještě dávno, kdy neváhal nazývat nizozemské a německé politické představitele "fašisty" a "nacisty", zatímco na Saúdské Araby nikdy křivě nepohlédl. Patrně si to teď potřebuje Ankara u západních mocností vyžehlit. Po ztrátě spojenců v Rijádu by jí už nezbylo, než se snažit přiblížit k Rusku, které se ale přeci jenom také nemusí ukázat, jako spolehlivý partner.

Samotný Chášukdží měl na půdu saúdskoarabského konzulátu v Istanbulu vstoupit před třemi týdny. Od té doby jej už nikdo neviděl a v poslední době se šíří spekulace, že korunní princ Saúdské Arábie a syn saúdskoarabského krále Salmána bina Abda al-Azíze Mohamed bin Salmán nařídil jeho vraždu. K té sice v podstatě došlo na půdě království, leč uprostřed Turecka. Rijád sice uznal, že k samotnému usmrcení došlo na půdě jeho konzulátu, ale že nebylo nařízené.

Chášukdžího tělo nebylo nikdy nalezeno. O to víc je samotné vyšetřování těžší, když není k dispozici žádné tělo, které by mohlo být ohledáno. To však Erdoganovi může být v podstatě jedno. Jemu jde hlavně o moc, nikoliv o spravedlnost. To, že byl někdo zavražděn na velvyslanectví země, kterou má zájem potopit, mu jen hraje do karet. Každopádně si Erdogan zatím netroufl označit jako objednavatele Chášukdžího vraždy samotného korunního prince Salmána. Zřejmě ještě pořád bilancuje a zatím zkouší pouze osočovat zemi, nikoliv její představitele. Udělat z člena královské rodiny vraha je už jenom přeci jenom silné kafe. "Erdogan momentálně neví, kudy kam. Zřejmě se snaží nějakým způsobem podkopat Salmána, ale zároveň to nedat najevo, a naoko se tvářit, že mu jde o dobré vztahy mezi Ankarou a Rijádem," řekl Gönül Tol, ředitel tureckých studií Institutu pro Střední Východ ve Washingtonu

Turecko a Saúdská Arábie jsou sunnitskými mocnostmi, které mají na Blízkém východě své geopolitické zájmy, a dlouhodobě zde upevňují svůj vliv. Jejich vztahy byly v podstatě vždy nahnuté. Například Ankara podporuje Katar a udržuje úzké vztahy se šíitským Íránem, který Rijád považuje za úhlavního nepřítele. Turecku byla už od začátku trnem v oku Trumpova zahraniční politika na Blízkém východě, včetně jeho podpory jmenování Salmána nástupcem trůnu. Podle analytiků by mohl v Saúdské Arábii provést rozsáhlé reformy. 

Samotný Salmán není v Turecku příliš oblíbený, protože jej už dříve nazval "trojúhelníkem zla" na Blízkém východě, který podporuje terorismus a radikalismus spolu s Íránem a dalšími náboženskými skupinami. Dalo by se tedy říci, že by Erdoganovi pomohlo, kdyby se mu podařilo nařknout Rijád z vraždy novinářů na území jiných zemí, byť na půdě konzulátu. Sám se samozřejmě do konfliktu se Saúdskou Arábií nepustí.

To, oč bude usilovat, je aby se Saúdská Arábie dostala do izolace. Takto by se Ankaře podařilo získat svou ztracenou pozici u západních mocností, zatímco Rijád by oslabil. Fakt, že je ropnou mocností, by mu nemusel být ničím platným. Bohaté zásoby těchto surovin mají koneckonců i jiné arabské země, jako například Spojené arabské emiráty, nebo Sultanát Omán.