Tvrdá lekce irácké války. Poučení pro USA je jasné, tvrdí analytik

Amatérská hodina

Katastrofální plánování, mylné předpoklady a ideologicky svázané myšlení by podle DePetrise samy o sobě stačily. "Přidejte hloupé rozhodnutí rozpustit iráckou armádu a neznalost irácké historie a demografie a jednalo se o amatérskou hodinku v Bushově Bílém domě," dodává analytik.

DePetris pokládá otázku, jaké byly lidské ztráty irácké války a kolik lidí ne jednotlivých bojujících stranách vlastně padlo. "Je znepokojivou skutečností, že to prostě nevíme," odpovídá si analytik. Připomíná, že veřejně dostupná data se liší a poskytují pouze hrubé odhady počtu obětí.

Je známo, kolik padlo amerických vojáků - podle serveru icasualities.org dosud zahynulo v Iráku a Afghánistánu 6.997 příslušníků americké armády a desítky tisíc dalších utrpěly zranění, která jim mnohdy zcela změnila život, připomíná DePetris. Dodává, že toto číslo nezahrnuje ztráty v celé řadě dalších zemí, kde operují zvláštní jednotky a poradci americké armády, ať již jde o Somálsko, Niger, Sýrii či Filipíny, a tak se přesná čísla americká veřejnost možná nikdy nedozví.

"Američané pochopitelně nebyli jedinými oběťmi," pokračuje analytik. Podotýká, že v irácké a afghánské válce zahynuly stovky tisíc civilistů, přičemž mnoho z těchto obětí jde na vrub dlouhému seznamu teroristických skupin, které na vrcholu konfliktu řádily v obou zemích.

Reportér deníku Washington Post Philip Bump porovnal některé zdroje a pokusil se určit počet civilních obětí v Iráku, a to od prvního bombardování Bagdádu v březnu 2003 do oznámení porážky Islámského státu (IS) iráckými úřady, poukazuje DePetris. Dodává, že novinář dospěl k číslu převyšujícímu půl milionu, odhaduje, že 6 z 10 iráckých civilistů v letech 2003-2010 zahynulo v důsledku náletů Spojenými státy vedené koalice a že během vrcholu sektářského násilí v zemi v roce 2006 zahynulo 10,7 osob na 100 tisíc obyvatel, což by v amerických podmínkách znamenalo 318 tisíc mrtvých.

Než vytáhnete do války, přemýšlejte   

Irák si prošel dvěma obdobími intenzivního násilí, a to během jediné generace, zdůrazňuje analytik. Za první označuje roky 2003-2011, které zahrnovaly úvodní americkou invazi, následné sunnitské povstání a sektářskou občanskou válku, která rozdělila iráckou metropoli na jednotlivé "državy". Druhou pak vymezuje lety 2014-2017, kdy proběhla blesková ofenziva IS a následoval tvrdý protiúder amerického letectva, elitních iráckých protiteroristických jednotek a Íránem zaštítěných ši'ítských milicí.

"Celá irácká města leží v ruinách, některé části Mosulu vypadají jako Tokio v roce 1945. Náklady na rekonstrukci dosahují desítek miliard, sumy, na jejíž pokrytí nemá Irácká vláda zdroje," uvádí DePetris. Konstatuje, že navzdory ohlášení vítězství nad IS, organizace nadále provádí sebevražedné útoky, unáší lidi, požaduje výkupné a útočí na irácké bezpečnostní složky i civilisty, přičemž tyto útoky budou zřejmě pokračovat, dokud bude irácká politika vnímána jako hra s nulovým součtem a prostředek k neférové distribuci služeb, což mohou změnit jen iráčtí politici.

Analytik pokládá otázku, jaké tedy zní poučení pro americké činitele. "Než vytáhnete do války, dlouho a hluboce přemýšlejte, zda je absolutně nezbytná k ochraně amerického národa," doporučuje DePetris. Tvrdí, že je třeba zpochybňovat veškeré původní předpoklady a ujistit se, že válečné plány berou v potaz nejhorší možný scénář.

Cíle by měly být nastaveny spíše realisticky než ambiciózně, plán válečného tažení by se jich měl držet a vyvarovat se jejich pozvolnému měnění, nabádá analytik. Dodává, že plánování války by mělo brát v potaz možné ztráty v dalších regionech, jelikož američtí nepřátelé a soupeři se mohou pokusit využít zaneprázdněnosti Washingtonu ve svůj prospěch. Za vůbec nejdůležitější ale DePetris považuje vysvětlit americké veřejnosti, proč je vojenská akce potřebná, a připravit Američany na její možná úskalí.