Co víme o Asadovi? Sídlo syrského "řezníka" napoví mnohé

Saddám Husajn měl svého času slabost pro zlaté záchody a nástěnné malby s erotickou tematikou. Zdi jeho apartmá byly pokryté obrazy spoře oděných blonďatých krásek, které sedí na létajících kobercích nebo zápasí s hady. 

Kaddáfí dával naopak přednost prostému životu. Přespával v luxusním beduínském stanu na nádvoří svého opevněného sídla a jeho osobní styl tvořily nejen zbraně vykládané drahokamy a trůny ve tvaru mořských panen, ale také plakáty oblíbených hvězd nad postelí.

Co ale víme o Asadovi?

Když novinář Andrew Gilligan v roce 2011 dělal s Asadem rozhovor, byl hostem v jeho soukromém domě. Podle něj šlo o poměrně obyčejnou předměstskou vilu, tam už ale syrský vládce nyní určitě nebydlí. Můžeme se tedy soustředit na oficiální sídlo v Damašku, které dal postavit Bašárův otec Háfiz. Jde o jakousi moderní Akropoli - rozlehlé bělostné sídlo na hoře Kásjún, kam míří oficiální návštěvy.

Komplex byl dokončen až v roce 1990. Navzdory tomu, že jeho stavba stála podle nejrůznějších odhadů stovky milionů dolarů, si ho syrští vládci příliš neoblíbili. Háfiz Asad v něm odmítal bydlet s tím, že jde o sídlo určené jeho nástupci, nejstaršímu synovi Basilovi. Ten však zemřel při automobilové nehodě v roce 1994. Plně ho tedy využil až Bašár Asad.

Palác obložený bílým mramorem, jehož stěny narušují jen střílnová okna a velkoplošné zasklení je velmi impozantní, za silnými zdmi se skrývají vnitřní nádvoří a rozlehlé reprezentační prostory. Fasáda je téměř bez dekorací a zevnitř budova připomíná spíše kongresové centrum - obrovské, neosobní prostory, potemnělé chodby pokryté rudým kobercem, místo, které postrádá jakýkoli osobní otisk svého majitele a je bezduché skoro jako vstupní hala průměrného hotelu.

Stavba ve svých obyvatelích nikdy příliš náklonnosti nebudila. Asad starší si třeba opakovaně stěžoval na dlouhé schodiště, které vede do jeho kanceláře a je sice působivé, ale pro návštěvníky velmi nepohodlné. Pokud by tedy někdy v budoucnu přece došlo na pozemní vojenskou operaci, neužili by si vojáci při zabírání Asadova sídla žádných velkých překvapení jako v Bagdádu či Tripolisu - zato by si ve zdejších sálech mohli zahrát basketbal, uzavírá ironicky Wainwright.

Řezník nejsem, tvrdí Asad

Asad vystudoval ve Velké Británii oční lékařství. Má tři děti a ačkoli mu nyní mnoho Syřanů přezdívá řezník, on sám se tak necítí, píše web CT24. V rozhovoru pro televizi CBC tento týden řekl, že by měl být považován za naději Sýrie: "Jestliže lékař musí pacientovi uříznout nohu, aby předešel gangréně, neřeknete o něm, že je řezník, ale nazvete ho doktorem, a poděkujete mu, že zachránil váš život."

Asad převzal prezidentský úřad po smrti otce Háfize v roce 2000. Nizozemský diplomat Nikolaos van Dam o něm řekl, že se nyní chová mnohem rozhodněji než na začátku své vlády. "Je teď pánem mnohem více než dřív, i když nemůže jednat bez podpory vojenského a bezpečnostního aparátu. Naslouchá poradcům, ale rozhoduje sám," řekl van Dam.

K nejbližšímu Asadově kruhu se řadí jeho mladší bratr Máhir, který velí divizi republikánské gardy chránící Damašek, prezidentova manželka Asma, strýc a bratranec Muhammad a Ramí Machlúfové a dále velitel damašských bezpečnostních sil Háfiz Machlúf. Všichni až na Asmu Asadovou, která je sunnitka, náleží k šíitské sektě alávitů.